Hektika, od vseho neco..
Nas vikend.
Nikdy, nikdy NEVER EVER nesedime doma 🙂
Kazdy vikend cestujeme po okoli.
Sobota: Jimena de la Frontera..jeli jsme jeli, az jsme dojeli do mist, kde nebylo zivacka, nebyl signal, nebyla wifina, nebylo nic krom lesu, luk, krav, koni, hor a opustenych starych domu.
Opustena prazdna mesta! Ale nahedrna priroda. Tak krasna a neposkvrnena. Zelena, rozkvetla, vonava. 
Nadherny to bylo!
Najednou jsem si tak uvedomila, jak moc je clovek na te technice zavisly.
Jak nedokazeme zit bez betonu, bez elektriky, bez vody, bez obchodu… Bez SIGNALU! 
Ten zvlastne tizivy pocit..nemame moc jidla, co kdyz tu zapadneme, co kdyz pichneme kolo..co kdyz.. O pomoc se nedovolame, protoze jsme temer dve hodiny od domova a dve hodiny od signaliu. Dve hodiny od prvniho obchodu, benzinky… Dve hodiny od civilizace.
Bylo to tak vzrusujici!
Vubec se mi nechtelo domu.
Mit tak chaloupku nekde v prirode. Nekde, kde neni moc lidi, kde je cista priroda, kde muzu pestovat rajcatka, kde deti mohou cely den behat, kde jsou stromy a trava a lesni vzduch.. To by bylo!
Nedele: Jizda na konich.. Rosa jezdi uz nejaky ten patek..je to uz pres rok.
Konici jsou jeji vasni ( pak je Frozen..haaaahaaaa ).
Vyhled na svet z konskeho sedla je fakt zazitek!
Ja jsem na nem sedela tusim po deseti letech.. Uz je to davno co jsem zvladala klus a cval. Ted uz si ani nepamatuji zakladni povely. Ale bylo to neco!
Takze Rozarko od ted jedine spolu 🙂
( ten konik byl puvodne pripraveny pro Fanynku..ale ta spustila takovy jekot, ze se radeji celou cestu nesla tatkovi v naruci, spokojena v bezpeci. Je to nas straspztlik ).