Zacinam tomu dost propadat a je to pro mne hodne navykove…
Zaznamenat si cosi, co pro me neco znamena ( ale i nemusi ) a tak nejak me vystihuje.
Zacalo to pred dvema lety, nez jsme odletali poprve do Spanelska a tim odstartovali zivot tam.
Tak jsem sla na prvni kerku.
Na prave ruce mam holcicky.. “Rosarie a Francesca”..
Na levem boku: “There are no impossible dreams”..
no a letos pokracuji..
leve stehno a leva ruka..
Cela popsana 🙂
A porad mi to nestaci..
Laka me predni stehno.. laka me cela ruka..laka me toho vice.
Ale musim do toho s rozvahou a rozmyslem 🙂
Tak se mrknete 🙂