Jsme doma!
Tedy ve Spanelsku. Zpet z praznin v Cr.
Bylo nam tam tak skvele, ale tak rychle to uteklo. Cele dva mesice.
Takze, opet zpet v “rezimu”. Holkam zacala skola.. ale o tom, zas priste 🙂

Na posledni chvili jsme se rozhodli, ze pojedeme do Spanelska autem. Necekana, neplanovana akce “hura”.
A ja se na ni tak tesila! Tak moc jsem uz daaavno, davnooo chtela nasi trasu projet autem.
To jsem si ale nabehla 😀 😀 😀

Take to tak mate, ze vase ruzove predstavy, co a jak bude probihat se vymykaji beznemu zivotu a hlavne realite?…To je tak, jako kdyz jdu do obchodu a vyhlidnu si skvele saty na samozrejme uzasnou prilezitost a presne pro to si je koupim a pak mi lezi ve skrini, protoze ta prilezitost nikdy neni..
Tak takhle ja si ruzove malovala, jak na odpocivadlech si me deti budou malovat kridama, ktere jsem vzala s sebou.
A ja v mezicase krajet broskve od babicky a nebo si vytahneme deku a hrat si s legem.
No a to je tak, ze ve finale jsme stravily v aute 33hodin temer nonstop…

Vyjizdeli jsme v nedeli kolem druhe hodiny po obede. Ja, muj tchan a moje holcicky.
Nemecko —- kolony,dest…. veliky dest..
Francie —- zacalo se stmivat..dest neustaval. Naopak jsme meli pocit, ze jedeme v jedne velke rece plne kamionu.
Vlastne nam prselo celkem 12hodin v kuse.
Velice neprijemna zalezitost, co si budeme povidat.
Porad Francie a 4ta hodina rano, kdy uz to neslo a na hodinu jsme zastavili na spanek..
Pak se vzbudily holcicky, probehla snidane na odpocivadle, prevleci, protahnout a jelo se dal.
Konecne Spanelsko. Jeli jsme po pobrezi, ale nikde nic.
Nikde.. nikde nic. Jen hola zem, bez zivota, skaly, kameny, kopce. Sem tam nejaka obydli a nebo velka mesta. Ale krom mest, temer zadny zivot. To me hodne zarazilo.

Jinak to ale neslo, nez jet na zatah.
Tlacil nas cas, narvane auto jidlem, dve moje male holcicky v autosedackach a hlavne pocit, at uz to mame za sebou.
Cas vubec neubihal.
Prvnich 1000km slo. Druha tisicovka uz plynula pomaleji.
Nejhorsich bylo poslednich 100km, kdy jsme meli pocit, ze jedeme snad dalsich pet hodin.

A holcicky? Byly uzasne! Deti me ze vseho prekvapily nejvice! Spinkaly, hraly si, nebo zas spinkaly… 😉

Ale i na krizi doslo.. Jednu, mozna maximalne dve. Kdy Fanynka v samotnem finale kousek od Malagy chtela ” rozervat ” autosedacku.. ( nedivila jsem se ji )…

V pondeli presne o pulnoci jsme konecne byly domaaaaa 🙂
A pak to jeste dalsi tyden dospavaly 😀