Z mych holcicek jsou skolacky!
1.9.2015 nastoupila Rozarka a o dva dny pozdeji 3.9.2015 i Francesca.
No, z pohledu maminky jsem mela docela strach. Nebo tedy…..strach ani tak ne. Spis, takovy zvlastni pocit.
To je tak, kdyz je neco neznameho.
Ve skolce byly holky rok, milovaly to tam a ja s nima. A ted nastalo dalsi a zas nove obdobi. Nehlede dvou mesicu v Cr, tim i dvoumesicni odlouceni od tatinka, pak cesta autem. Zase doma ve Spanelsku, kde neni ta babicka u ktere jsme ted byly a pak najednou skola a neznamo.
Ale vse je jak ma byt!
Zacaly jsme druhy tyden a vse si seda.
Plac se nekona, jen usmevy.
Holky jsou tam stastne. Je o ne perfektne postarano a presne tak to ma byt. A ja jsem tak pysna na meho manzela. Moc.
Protoze, diky nemu jsou holky tam, kde jsou a maji skvely vstup do zivota.

Tady Rozarky uniforma.
Chvili jsem bojovala s pocitem, ze v techto teplech ji ty ponozky proste davat nebudu! Plne boty?? To jsou blazni! 🙂
Ale, tridy jsou klimatizovane. Rano dost fouka a take ji spis davam sandalky. Protoze beztak Fanynka ma malickatou nozicku a cerne boty v jeji velikosti jsme proste nesehnali. Takze to tak neresim a neresi to vlastne nikdo 🙂
Obcas sandalky, obcas plne princeznovske 🙂

Prvni fotky.
Kvalita nic moc, foceno na hoodne rychlo z telefonu. Ale na pamatku