Mini košík

Muj zivot, nas spolecny tak moc skvely zivot, nas dum, nase hlucna spanelska ulice, ten vyhled, pratele, slunce a nase ty nejbajecnejsi a nadherne tri roky ve Spanelsku!!!! :))
Nikdo nikdy mi nevezme to, co ani slovy popsat nejde, to co si nosim v sobe, v srdci a v mych ocich.
My si to tady paradne uzili!

                  BYLA TO NEJLEPSI ZIVOTNI JIZDA!!!!

NADHERNE TRI ROKY!

Jednoduchy to ale nebylo.. nemyslete.

A tak vam to trosku odtajnim, chcete?

..tohle.. to je zivot..

..byl jeden zivot..

plaz Getares, Ageciras

Kdyz jsme odesli do Spanel, nechtela jsem.. Zuby nehty prisaham, ja byla jeden velky protestant a prudic v jednom. Priserna zenska! Fuj.
Brzda!
Tehotenstvi s Fanynkou, Roz byl tenkrat cerstve rok.
Manzel odletel a my za mesic za nim. Bylo to tak rychle, tak moc rychle. A ja stara konzerva, co vstrebava kazdou zmenu taaaaaaak dlouho. Tady proste nebyl cas na vstrebavani. No a bylo.

Nicmene pres veskere nadseni i smutek, prvotni pobyt na Gibraltaru nemel tak dlouhe trvani. Asi po mesici jsme “za vterinu dvanact” prileteli do Prahy a narodila se nam Fanynka ve 24.tt.
Nasledoval tezky rok, hlavne ty prvni tri mesice, kdyz byla Francesca v inkubatoru.
Zase zpet nohama na zem, byl to tak tvrdej dopad!
A zas vse od zacatku.
Rok v Cr sama, bez milujiciho manzela a deti bez taty. Sic s maximalni podporou, ale i pres to vse sama..
A on tady ve Spanelsku, totalne, ale uplne sam, bezevseho. 
Sakra!

Rok byl tezky, ale preklenul se (v tezkych chvilich jsem si rikavala, ze tohle je jen ta cast zivota, co nebude porad, ale jednou skonci, jednou. A to me drzelo nad vodou).

Po roce jsme konecne mohli zas zit. RODINA! Kdo nezna, mozna nepochopi…

Ale zacal stres cislo 2 (pro me tedy), tak jsem se bala! Dlouho jsem s nasim odchodem do Spanelska bojovala. Dlouho..
Muj manzel ma svatozar! 
My se vlastne skvele doplnujeme, jsme sehrana dvojka a tak pro nas neni nic prekazka.
Nothing..!

Europa point..nejjiznejsi bod Evropy.. Sedim tu a koukam na Maroco..

Urcite nam toho vice dalo, nez vzalo.
U negativniho slova smyslu jsem prisla o par pratel, nehezky se o nas mluvilo na vsech frontach. Lide se strasne radi ztotoznovali s pomluvami, ktere nemeli ani kus pravdy, ve finale ani hlavu, natoz patu! 🙂 Ale to uz tak byva. Zavistivost neni pekna vlastnost 😉

A ted je pred nami posledni noc ve Spanelsku.. A me se nechce..
Zamackavam slzu dojeti.
To tak uteklo!?
Cely tyden (ale co tyden!!..cely ten cas tady) ubehl tak rychle, ze jsem se ani nestacila nadechnout a zitra odletame vstric novym zitrkum.. Koukejte nam drzet palce 🙂 😉

Minulou nedeli prijeli nasi pratele z Cech velkym transitem, aby nas odstehovali. A my si spolecne rozplanovali cely pracovni tyden na vylety. Kdyz posledni tyden, tak poradne! 
Moc jsme si to uzili, jen streda a ctvrtek z casti nic moc. Jelikoz jsme dobalovali kuchyn a detsky pokojicek.
Pro mne jak z hororu 🙂 trosku depresivni.. Deti a baleni to nejde moc dohromady 🙂
Holcicky byly ale hodne, jen na me toho bylo proste moc.

Prvni cekajici varka zabalenych veci z minuleho tydne v garazi, to byl slaby odvarek toho, jak druha a minimalne trikrat tak vetsi hromada vznikla z kuchyne a hracek. 
Vazne!
Pomalu jsem se zacala smirovat s tim, ze proste hracky tady zustavaji, nebo ze proste Roz nema matraci na postel a nebo, nebo..nebo..
Do toho jeste veliky box s Nelynkou a dalsi box s kockou, pak ta spanelska vina!!! A olivy, 20kg bedna s pomeranci! No, prece tady nemuze zustat ani ponozka! (co ja budu delat, az nam dojde fresh juice, nevim 🙂 Zhyckana!;-))
Stale si v hlave premitam, jak je mozne, narvat celou obri preplnenou garaz do jednoho transita. Nemozne.. ano, nemozne.
Nechapu. No, ale my to tam narvali 🙂
Me 8.stehovani. Priste beru batoh a jdu 🙂

Ted uz nase veci cekaji v novem dome v Cechach… 27hodin v aute. Luci a Kajo, diky moc!!!

Najednou se temer zastavil cas, my toho najednou tolik nepotrebujeme, uzivame si vice sami sebe, dychame zhluboka.. 
Nerozciluje me neustlana postel, proc?

Bude mi to tu chybet. Clovek si uvedomi kolik toho jeste nevidel, nezazil, neochutnal..
Ale to je zivot. A ja budu doufat, ze jednou… jednou zas budu stat tvari tvar Rock up hore na Gibraltaru.

Dekujeme Spanelsku za nadherne tydny, mesice, roky. Za ten cas byt tady. Uvolnit se a jen proste zit a ne prezivat. Zvolnit, nespechat.
Ze zacatku jsem hodne bojovala s pocitem, ze mi tu takova spousta veci chybi..
Nechybi..
Vse ma reseni. 
Proc spechat..

A tak si klidne popijim vino zakoupene dnes tady u toho pana, uz jsem se o nem jednou zminovala tady.
Pro dnesek nemel klobasy (ty byly tak dobree. ach, tak strasne moc dobre), tak jsem vykoupili jeho zasobu vin a olivovych oleju 🙂
Kdyz jsem mu dala na stranu vsechna vina a rekla “para mi”, vykulil oci a zacal koktat. To necekal 🙂
Posleze zacal telefonovat (asi sve pani, ze ma takovou trzbu :)).
Pamatoval si nas a tak prihodil tasku zelenych avokad ze zahradky.
Tohle me bude chybet..
Ty lidi a to dobry jidlo, to ovoce…
To Spanelsko. Kdo vahate, jedte sem a poznejte na vlastni kuzi 🙂

PS: s poslednim clankem ze Spanelske pudy prichazi i muj posledni tanec.. 

Bavte se!
Zivot za to stoji, je tak kratkej, tak ho nasavejte co to jde a jak to jde 😉

Priste to rozjedeme spolu v Cr a kdo vi, kam nas vsude nohy na Svete zanesou 🙂

A ja ti Peto strasne moc dekuju za otevreni slepych oci.. dekuju.. Dekuji za nas, dekuji za nasi rodinu a dekuji moc za tebe.
Za toho nejlepsiho chlapa na svete. Moc te miluju!

Přečíst článek

Dalsi do sady.
Kabelku jste videli tady. Ted k ni pribyla jeste kapsicka na plenky.
Dostala jsem volnou ruku a jelikoz se blizi jaro, jelikoz miluji mentolovou a take jelikoz je to pro maminku malickeho chlapecka, tak jsem sahla i v tomto pripade po mentolce s sedou. 
A taky, aby to ladilo, ze jo 🙂
Dnesni rano bylo dojemne a krasne. Chodily za mnou maminky ve skole, nevericne se ptaly, jestli je to pravda, ze odchazime a objimaly mne…
Zitra posledni den holcicek ve skole…ach.
A tak pecu dva cokoladove dorty pro vsechny deti v obou tridach.
Jeste sehnat balonky! ..
Doma to vypada, jako by bouchla atomovka… Doslova 🙂 Ale jsem na sebe pysna, protoze jsem do dvou dnu zvladla nacpat cely pristi tyden (kdy tohle vse melo byt rozlozeno do celeho tydne). 
Chystam jednohubky na odpoledni rozlucku, pecu dorty, varim obed a vecer musim usit kabelku.
To je vyzva! Jo ! :))
Krasny ctvrtek mejte a nenudte se! :))))

Přečíst článek

Vcera mala kabelka (tady) a dnes k ni pribyla i velika.
Do sady 🙂
Momentalni situace je takova, ze jednou nohou a holym zadkem 🙂
Dnes jsem zabalila v dome co slo, krom detskeho pokojicku a kuchyne. To az uplne naposledy. Tesne pred odjezdem.
No ale..
Ty zdi hole..
Ty skrine prazdne..
Ta ozvena…
To neutulno.. brrrr
A hned se mi vybavil nas prvni den tady. Nebylo to vcera?? 🙂
Prijeli jsme nasim autem. Veci bylo malo, co by se vsechny vesli na jidelni stul.
A tak to uteklo..
Ale tech zazitku!!!!! Jsem strasne stastna, za zivot ve Spanelsku, za to porovnani kultur, za poznani novych pratel, novych lidi, za rozsireni obzor, za jazyky a za to vsechno co nam zivot v Andalusii dal.
Byli to nadherne chvile, ale vazne to tak uteklo!..
Pri psani clanku na pc, pozoruji pres francouzkse obyvakove okno, zapad slunce.
Je to krasny…..
Muj smutek nanestesti prave ted kompenzuji sousedi. Maji zase tu svou zabavu. Nevim, kdo vic rve. Jestli jejich navsteva, ktera je tak hlucna. Nebo jejich pes, ci nas pes, ktereho pres plot provokuji a nebo ty lidi na zahrade? Po tomhle se mi teda styskat nebude. Na mou dusi na psi usi! 🙂
Přečíst článek

Posledni chvile, kdy je vse na svem miste. 
Kdy jeste kazda vec, ma to svoje navyknute misto. Kdy stereotypne chodime po dome a i se zavazanyma ocima bychom vedeli, kde co je.

Odvezla jsem holcicky do skoly, prijela domu, porovnala v garazi veci, vytahala ven krabice a kufry.
Jeste si uvarim kafe a zamacknu tu slzu z neznama a pak se na to musim vrhnout.
Nechce se me, mam pred sebou jeste hodne siti, ktere musim zvladnout do ctvrtka, jeste napect dva dorty detem do skoly na patek a hlavne..

……..balit…. 

pristi tyden opoustime nas prozatimni domov, Spanelsko 🙂
Kdy jsme se vcera ve skole dozvedeli tresnicku, ze holky nekonci pristi patek, nybrz tento patek!
Pristi tyden (CELY!) ma Andalusie prazdniny.
Ohohooo, takze balit s detma?! 🙂 
Vidim to na vino i ke snidani … :)))

Ale, nenechte se mylit! Uz ted nas svrbi zadek, kam po mezizastavce v Cechach zmizime 🙂 A kam me to laka a kam meho manzela.. o tom nekdy..
Kde detem daji vic, kde je zivotni uroven jinde, kde nam bude krasne. Kde jsou hodni lide.
At chci, nebo nechci, rozdili jsou tak velke!
Tak moc..
Takze citat dne.. “Budte na sebe hodni..Nestresujte se, ze treba prsi, nebo, ze neco nejde. Ze treba neco nemate. Nezavidte, ale prejte.. Uzivejte si kazdy den naplno. Zijte hlavne pro deti. Zijte tak, at nelitujete..”..

A my se rozhodli, ze si to proste udelame pekny!

Ja jdu na ty krabice.

Tesim se na ty nase nova shledani, treba s tebou..

A s tebou.

A taky s tebou

Cau!

PS. nova kabelka ze seznamu hotova, fofr kabelka ji rikam. Vezmes a jdes. Na mensi lahev s vodou, na klice, mobil a penezenku.
Nebo do divadla:)

Přečíst článek

Usila kabelku, tuhle. Celokozenkovou hnedou. 
Bude na jeden kocarek, pro jednu cool maminku, co nefrci v tech omselych “prebalovacich taskach”, ale radsi je stylova a chtela ode mne “mama tasku”. S odepinacim posuvnym uchem, na zip a s kapsickama uvnitr. 
Kam se ji toho vejde od dudlana, az po rozvykany rohlik, nacnute lizatko pres krabicky se svacinou, pokakana bodycka a tak 
Ale nechci ji desit dopredu…  Vejde se toho do kabelky hodne! 🙂
No, ale mamky, priznejte se, ktera ma naprosty poradek ve sve kabelce a jeji obsah je pouze prekrasny diar, parfem a licidla? 🙂 
U mne prevladaji panenky Barbie, omalovanky, cela sada pastelek, obcas nejaky odpadek, co se detem nehodi, dve pullitrove lahve s vodou, krabicka s jablicky, sem tam lentilky, nesmi chybet fotak!..
Atd..
Zitrek bych vyhlasila za den s pribehem na pokracovani…
Ale o tom, vas budu napinat az do zitra 😉
Ja se na to totiz musim poradne vyspat, vypit tu lahev cerveneho, co jsem si pripravila.. A tak 🙂
Přečíst článek

Kdyz jsme v nedeli prijeli do zoo a zaparkovali, vsimli jsme si kousek pri ceste, ze stoji stanek a v nem pan s pani. Prodavali olivy, pomerance, pak nejake osatky (na ty jsem zatizena) atd. 
Nikterak jsme tomu nevenovali pozornost a rekli si, ze az pujdmee ze zoo, tak nakoupime par pomerancu. Pro ty, jsme meli stejne namireno zajet do sadu.

V nasi zoo se udalo spousty zmen, uz to neni jako driv, kdy tam temer nikdo nechodil. Ted uz maji striktni kriteria pro navstevniky a funfuji, jako bezna klasicke velka zoo. 
S tim rozdilem, ze si porad vsechna zviratka muzete hladit, mazlit..

Spanelaci jsou teda sileni – ted tim myslim ty vyjevence, co vlezou do klece ke zvireti a sili, jako pominuti. Jsou celkove dost hlucni.  Ale u tech zvirat by si clovek rekl, ze by mohli mit obcas uctu..Krici, busi na skla, lomcuji s kleci, tahaji mala kuzlata a ta se pri stresovem mekotu foti spolu s naspulenou spanelkou selfie fotky aj. To nesnasim! V tu chvili se vzdy projevuje me cholericke ja. Stojim jako oparena a naopak, do te klece bych zavrela ty lidi!
Hlavne cela 10 clenna family se musi vyfotit s hadem kolem krku.
Had ve stresu, kazdou minutu na jinem krku.

Kdyz to situace dovoluje, jsme urcite radi, ze si muzeme zvire pomazlit, ale ne za vidinou toho, ze bude ve stresu, diky nam. To ne. Snazime se byt potichu a nikterak zvirata nestresovat. Zbytecne netahat jen pro nasi potrebu a ego.

Tucnak!!! Na mou dusi! My si hladili tucnacka!!!

Cestou ze zoo jsme se stavili u stanku. Pan nas k sobe zavolal, at jdeme ochutnat jeho vino.
Sladke jako med! Vazne! Uplny aperitiv!
V tu chvili se nam zastavil cas a my si vychutnavali “to Spanelsko”.. Takove umi byt. Vrele a s usmevem.
U pana s pani jsme stravili asi neco pres pul hodiny. Kdy jsme stridave ochutnavali vino a ujidali jeho domaci syr. Pritom on nase deti bavil loupanim pomerancu.
Syru jsme vzali pak dve baleni. Jeste jedno do Cech. “A dve ty vina”.. (posleze doma jsem zjistila, ze to druhe je olivovy olej!..no popravde ta konzistence se mi hned nezdala. Ale olivovy olej, co uz snad vic ani byt olivovy nemuze)! 
Bozee!!! Jak ja ty trhovce miluju!
Uplne mam pred ocima pana, jak pan dava prsty k sobe, v tom mlaskne s prsty u pusy. Neco, jako by vam rikal “je to enonuno to mi ver”.
A taky ze bylo.
Dostali jsme na vrch olivove susenky k syru a pro deti (DETI??) klobasy.
Ty jeste nejaky cas budou zavesene v kuchyni, aby “dozraly”. Musi se dosusit.

..take se vam tak sbihaji sliny? My tohle mame doma!
No a na co, ze jsem se vracela pro ten rucne pleteny kos?
Na kabelky!!!

Zavidim ho sama sobe! 🙂
V nedeli zas.. vino nam uz totiz jaksi doslo..;)
Přečíst článek

Domlouvaly jsme se jiz nejaky ten cas, ze se sejdeme. Jenze, znate to..porad vsichni cekame na to, ci ono, na lepsi pocasi, ci lepsi naladu.
V tydnu jsem doma nadhodila, ze si pres vikend udelame mensi vylet do Benalmadeny a vyzvedneme cestou Marketu s manzelem, kteri se tam premistili z Malagy. A tim nase domluva s mym chlapem take skoncila.
V tu chvili jsem to zametla pod koberec, jako hotovou vec a ze je to vlastne jeste daleko.
V patek jsme sli spat celkem pozde a ve mne se kolem pulnoci zrodila myslenka sobotniho setkani. Ja zapomnela!
Nastesti Marketa nic nemeli a tak jsme pro ne vyrazili.
Ze nevite o koho se jedna?
No prece bajecna malirka z Prahy, ktera je ted na par tydnu jeste tak trochu spanelska holka Myyna. Holka “netrpeliva”. To by melo byt spise moje motto… Pac ja jsem vsude a vlastne nikde.
Ted prave jeste dosnidavam, do toho varim obed, siju kabelku, striham na dalsi, usrkavam uplne ledove kafe a taky lelkuju pohledem z okna.
Market diky za bajecne shledani! Bylo to vice nez mile. Holky byly nadsene 😉 Vyraz Rozky na hlavni fotce mluvi za vse.
Tesim se na dalsi shledani v Seville, ci v Praze 🙂 uz ti zhavim gril!

Ahoj! Hola!

Budhisticka stupa Benalmadena

uvnitr stupy zapalujeme vonne tycinky 🙂

motyli park Benalmadena

Marbella

Tak jsme je vyvezli! Tady v kocare s konem 🙂

Přečíst článek
Přihlašte se k odběru novinek!
A budete první, kdo se dozví o nových produktech a slevách na MAES.cz :)