Muj zivot, nas spolecny tak moc skvely zivot, nas dum, nase hlucna spanelska ulice, ten vyhled, pratele, slunce a nase ty nejbajecnejsi a nadherne tri roky ve Spanelsku!!!! :))
Nikdo nikdy mi nevezme to, co ani slovy popsat nejde, to co si nosim v sobe, v srdci a v mych ocich.
My si to tady paradne uzili!

                  BYLA TO NEJLEPSI ZIVOTNI JIZDA!!!!

NADHERNE TRI ROKY!

Jednoduchy to ale nebylo.. nemyslete.

A tak vam to trosku odtajnim, chcete?

..tohle.. to je zivot..

..byl jeden zivot..

plaz Getares, Ageciras

Kdyz jsme odesli do Spanel, nechtela jsem.. Zuby nehty prisaham, ja byla jeden velky protestant a prudic v jednom. Priserna zenska! Fuj.
Brzda!
Tehotenstvi s Fanynkou, Roz byl tenkrat cerstve rok.
Manzel odletel a my za mesic za nim. Bylo to tak rychle, tak moc rychle. A ja stara konzerva, co vstrebava kazdou zmenu taaaaaaak dlouho. Tady proste nebyl cas na vstrebavani. No a bylo.

Nicmene pres veskere nadseni i smutek, prvotni pobyt na Gibraltaru nemel tak dlouhe trvani. Asi po mesici jsme “za vterinu dvanact” prileteli do Prahy a narodila se nam Fanynka ve 24.tt.
Nasledoval tezky rok, hlavne ty prvni tri mesice, kdyz byla Francesca v inkubatoru.
Zase zpet nohama na zem, byl to tak tvrdej dopad!
A zas vse od zacatku.
Rok v Cr sama, bez milujiciho manzela a deti bez taty. Sic s maximalni podporou, ale i pres to vse sama..
A on tady ve Spanelsku, totalne, ale uplne sam, bezevseho. 
Sakra!

Rok byl tezky, ale preklenul se (v tezkych chvilich jsem si rikavala, ze tohle je jen ta cast zivota, co nebude porad, ale jednou skonci, jednou. A to me drzelo nad vodou).

Po roce jsme konecne mohli zas zit. RODINA! Kdo nezna, mozna nepochopi…

Ale zacal stres cislo 2 (pro me tedy), tak jsem se bala! Dlouho jsem s nasim odchodem do Spanelska bojovala. Dlouho..
Muj manzel ma svatozar! 
My se vlastne skvele doplnujeme, jsme sehrana dvojka a tak pro nas neni nic prekazka.
Nothing..!

Europa point..nejjiznejsi bod Evropy.. Sedim tu a koukam na Maroco..

Urcite nam toho vice dalo, nez vzalo.
U negativniho slova smyslu jsem prisla o par pratel, nehezky se o nas mluvilo na vsech frontach. Lide se strasne radi ztotoznovali s pomluvami, ktere nemeli ani kus pravdy, ve finale ani hlavu, natoz patu! 🙂 Ale to uz tak byva. Zavistivost neni pekna vlastnost 😉

A ted je pred nami posledni noc ve Spanelsku.. A me se nechce..
Zamackavam slzu dojeti.
To tak uteklo!?
Cely tyden (ale co tyden!!..cely ten cas tady) ubehl tak rychle, ze jsem se ani nestacila nadechnout a zitra odletame vstric novym zitrkum.. Koukejte nam drzet palce 🙂 😉

Minulou nedeli prijeli nasi pratele z Cech velkym transitem, aby nas odstehovali. A my si spolecne rozplanovali cely pracovni tyden na vylety. Kdyz posledni tyden, tak poradne! 
Moc jsme si to uzili, jen streda a ctvrtek z casti nic moc. Jelikoz jsme dobalovali kuchyn a detsky pokojicek.
Pro mne jak z hororu 🙂 trosku depresivni.. Deti a baleni to nejde moc dohromady 🙂
Holcicky byly ale hodne, jen na me toho bylo proste moc.

Prvni cekajici varka zabalenych veci z minuleho tydne v garazi, to byl slaby odvarek toho, jak druha a minimalne trikrat tak vetsi hromada vznikla z kuchyne a hracek. 
Vazne!
Pomalu jsem se zacala smirovat s tim, ze proste hracky tady zustavaji, nebo ze proste Roz nema matraci na postel a nebo, nebo..nebo..
Do toho jeste veliky box s Nelynkou a dalsi box s kockou, pak ta spanelska vina!!! A olivy, 20kg bedna s pomeranci! No, prece tady nemuze zustat ani ponozka! (co ja budu delat, az nam dojde fresh juice, nevim 🙂 Zhyckana!;-))
Stale si v hlave premitam, jak je mozne, narvat celou obri preplnenou garaz do jednoho transita. Nemozne.. ano, nemozne.
Nechapu. No, ale my to tam narvali 🙂
Me 8.stehovani. Priste beru batoh a jdu 🙂

Ted uz nase veci cekaji v novem dome v Cechach… 27hodin v aute. Luci a Kajo, diky moc!!!

Najednou se temer zastavil cas, my toho najednou tolik nepotrebujeme, uzivame si vice sami sebe, dychame zhluboka.. 
Nerozciluje me neustlana postel, proc?

Bude mi to tu chybet. Clovek si uvedomi kolik toho jeste nevidel, nezazil, neochutnal..
Ale to je zivot. A ja budu doufat, ze jednou… jednou zas budu stat tvari tvar Rock up hore na Gibraltaru.

Dekujeme Spanelsku za nadherne tydny, mesice, roky. Za ten cas byt tady. Uvolnit se a jen proste zit a ne prezivat. Zvolnit, nespechat.
Ze zacatku jsem hodne bojovala s pocitem, ze mi tu takova spousta veci chybi..
Nechybi..
Vse ma reseni. 
Proc spechat..

A tak si klidne popijim vino zakoupene dnes tady u toho pana, uz jsem se o nem jednou zminovala tady.
Pro dnesek nemel klobasy (ty byly tak dobree. ach, tak strasne moc dobre), tak jsem vykoupili jeho zasobu vin a olivovych oleju 🙂
Kdyz jsem mu dala na stranu vsechna vina a rekla “para mi”, vykulil oci a zacal koktat. To necekal 🙂
Posleze zacal telefonovat (asi sve pani, ze ma takovou trzbu :)).
Pamatoval si nas a tak prihodil tasku zelenych avokad ze zahradky.
Tohle me bude chybet..
Ty lidi a to dobry jidlo, to ovoce…
To Spanelsko. Kdo vahate, jedte sem a poznejte na vlastni kuzi 🙂

PS: s poslednim clankem ze Spanelske pudy prichazi i muj posledni tanec.. 

Bavte se!
Zivot za to stoji, je tak kratkej, tak ho nasavejte co to jde a jak to jde 😉

Priste to rozjedeme spolu v Cr a kdo vi, kam nas vsude nohy na Svete zanesou 🙂

A ja ti Peto strasne moc dekuju za otevreni slepych oci.. dekuju.. Dekuji za nas, dekuji za nasi rodinu a dekuji moc za tebe.
Za toho nejlepsiho chlapa na svete. Moc te miluju!