Mini košík

Zarekla jsem se, ze uz nikdy, nikdy, nikdy nebudu psat  “nocni”clanky.
Dopada to tak, ze po celem dni behani, podavani, utirani, siti, sekani, myti, oblekani, krmeni, vareni. Proste vseho toho maminkovskeho tu sedim a jen tupe koukam do pocitace.
Vlastne me tenpo se s uspanim deti radikalne snizuje!
V tu chvili jsem ale jeste schopna nejake akce, takze se snazim dodelavat resty.
A ted jsem uz v koncich. Blizi se 23h nocni a ja se vidim uz pres dve hodiny v perinach, ale.. Ale, to co by pockalo na me na zitra, to by se navalilo a pak bych nestihala.
Takze to tak obcas je.
Ve finale zjistuji, ze vam chci rict vse, no a nereknu nic.
Tasticka pro Maru. Ucitelku v skolce se kterou jsme se minuly tyden 
rozloucily.
Domaci jahodova navrch 🙂 sladka, to aby mela sladsi zivot.
Fanynky skolkovy obrazek. Miluji vodovkove obrazky!!!!
Tak a ted uz  dobrou noc!
EM*
Přečíst článek

Leto je tu!
Miluje toto obdobi snad nekdo vice, nez ja? 🙂
Porad pecu nejake buchty. S tvarohem, s drobenkou, bez drobenky, naposledy kolac s boruvkama, svestkama a makem 🙂
Udelala jsem z 15kg ovoce marmelady, neustale vyrabim nejake sirupy a susim byliny. A to jsme teprve na zacatku! 🙂
Vse plodi, vse je zelene a barevne, vse tak voni a chutna. Nejradeji bych zabalila stan a jela nekam kempovat.

Jsme porad venku. Porad! Obrazime bazenky, lesy, louky a potucky.
Holky chodi pozdeji spat, dele rano spinkaji.
Siju z cim dal barevnejsich latek, siju vic. A tady nova, namornicka kabelka 🙂
Nove latky, kozenky, nove brambory od babicky, mrkev, hrasek ze zahradky, cukety..

Oficialne jsem leto zapocala vcera prvnim aperolem “Mezi ploty”..
Mame totiz desne fajn sousedy. A ti maji desne fajn deti.
 Jsem tak rada, ze si behem tak kratke doby nasly holky kamarady. A ke vsemu hned za plotem! 🙂 Vazne se na zahrade tak vyblbnou.
Tuhle stala Rozi na sve strane plotu na zidli a Emicka z druhe strany a asi hodinu jsem o holkach nevedela. Vypravely si o kouzelne vile. Nachystaly ji na plot listy bezinky, aby si z nich udelala saticky 🙂
Casto tu probihaji vymenne akce, kdy mame na zahradce i 7 deti a nebo naopak, kdy se nase deti nakybluji k sousedum.
A my rodice se po vecerech schazime u naseho drateneho plotu (BEZ DETI :D), ktery deli nase pozemky. “Mezi ploty” 🙂

Proste leto, jak ma byt!

Pri vyberu fotek jsem bezradna. Vsechny jsou pro mne dulezite..

Přečíst článek
Kazdy den po skolce se snazim holcickam udelat program. 
Kazdy.. Obcas to samozrejme nejde, neni treba nalada, tak jsme doma. Ale kdyz to jde, mizime pryc.
Kdo ma deti, tak chape. Byt doma neni uplne ten spravny orech 😉
A co je vic, nez ty stasne rozzarene oci a to vecerni vypraveni o rekapitulaci dne. 
V takovych dnech stoupaji veskere hodnoty rodineho ziti a je to tak krasny. Byt spolu 🙂
Kamaradka nas vytahla na prochazku. Neplanovane, necekane. Vzit batoh, svacinku a jit..
Zijeme v tak krasnem meste. Ach 🙂
Kousek od domu mame nadherny les Tiche udoli. Ktery se tahne od Suchdola, pres Roztoky, do Unetic.
Vedela jsem o nem. Ale pouze z doslechu. Chystala jsem se tam, ale sama tam jit, to jsem se bala.
To ze budu nadsena jsem vedela uz predem, ale ze az tak? To ne 🙂 
V tu chvili jsme se ocitly uplne jinde. Ze mame Prahu na dosah? ..:)
Neni mozne …
Prselo, melo prset, chvili tepleji, chvili chladneji. Takze holiny, nepromokave bundy a kalhoty a slo se!
Bylo nam bozsky! 

Deti si strasne moc uzily skakani do kaluzi. 

V polovine cesty jsme nas plan vratit se zpet k autu zmenil na plan B) – dojit do Unetic. Vzdyt je to uz jen 2km 🙂 to je tamhle za rohem.
“Dame si u Lasiku jejich uzasne kolacky”, rika Jana. Tak to me dostalo uplne nejvic. Nikdz jsem nejedla lepsi kolac. Mnam!
A ty prostory, ach 🙂
Utikat na autobus a domu..
Deti unavene. 
Vykoupat a spinkat 🙂

/ byla jsem tak nadsena, ze jsem tam v nedeli vytahla spolu s detmi i meho manzela a moji maminku, ktera prijela na poklidne kafe – jeste, ze mela kecky a ne sandale 🙂
Tentokrat jsme sli polni cestou, kterou mame primo za domem. Avsak ten autobus, hmm, tak ten nam zpatky nejel 😀
Bourka hrmela z oblak a my pelasili po svych polem domu.
To bych nebyla ja, abych cestou nenarvala nejakou kytku. Uz kvete Trezalka teckovana! 🙂 (treba na zlucnik a jatra)
Vecer jsem se usmivala jak mesicek na hnoji. Spokojena. Tak moc spokojena.

Skore 4,5km v nohach. Nasich –  to se nepocita. Hlavne tech deti. Byly uzasne!
Tak a ja balim par svestek a padime k potucku. 
Mejte krasny den
*M*

Přečíst článek

 

 

 

 

 

 

 

 

Dlouho jsem nic neusila a tak jsem to musela napravit.

Zijeme ted venku, neustale jsme venku 🙂 Kazde odpoledne se snazim delat detem jiny program. Vetsinu casu jezdime pryc a kdyz jsme doma, tak se starame o zahradku.
Sklizime salat, redkvicky, za par dni budou i lusky. Cukety a dyne krasne rostou, rajcatka mame v kvetu. Bylinky se susi a snad i z kedluben a paprik neco bude.
Ach, pak ty vecery..To se me tempo radikalne zpomaluje. Kdyz dojde na uspavani holek, spim driv ja, nez ony 🙂

A tady vcerejsi tip na vylet pro prazske ale i mimo prazske : trampolinovy park.

Chobotnice, tentokrat vylepsena o dve usi, aby se mohla pouzit jako kabelka pres rameno. Usi se v pripade predelani na batuzek krasne schovaji.
Ma take malou vychytavku v podobe batuzku. Pak krasne drzi na zadech.

Mejte fajn stredu! Ja bezim na besidku do skolky 🙂

Přečíst článek

Na tento skvely kolac jsem dostala recept presne pred rokem. A rok trvalo, nez jsem ho dneska poprve upekla.
Uprimne, ke snidani ho uz moc nezbyva. Je tak vlacny a tak strasne dobry. Vubec neni suchy! Urcite jej od ted radime mezi nase oblibence. Hodne me bavi jednpoducha priprava 🙂 Kdejakou navstevu oslnite 🙂
CO POTREBUJEME:
200ml bileho jogurtu (ja dala zakysanou smetanu)
100g cukru (davam mene, jelikoz na kolac prijde drobenka a ta jej jeste dosladi)
5lzic oleje (dala jsem rozpustene maslo)
180g polohrube mouky (hladke)
1/2 balicku prasku do peciva
1 lzicka vanilkoveho cukru
ovoce (svestky, broskve, merunky, jahody, boruvky, rybiz… my mame z cerstvych tresni od maminky)
drobenka (hruba mouka, cukr a maslo)
POSTUP: v miste rozslehame jogurt s vejci a oba cukry, pridame maslo, ci olej. Pak pridame prosatou mouku s praskem do peciva.
Testo nalijeme (je trosku tuzsi, radylkem jej rovnomerne rozprostreme) na plech vystlany pecicim papirem. Poklademe ovocem, nasypeme drobenku a dame pect.
Peceme pro 180 stupnich cca 20minut, do zezlatnuti. Kazdy dle sve trouby.

Par vecerich fotek od nas. Kdyz zapada slunicko. Ten cas mam moc rada. 
Zvonky od babicky ze zahrady..
Kaminky ze Spanelska..
Tresne na kolac… a susici se bylinky. Detail neni videt, ale jsou zavesene na vyplavenem klaciku z more.
Mata, medunka, rozmaryn, salvej, tymian, mata polni (vedeli jste, ze matu muzete nasbirat ve stranich a na loukach? :))
A take muj oblibeny hermanek… Kez by ho rostlo vice. Nebo alespon, kez bych vedela, kde roste, nebo kdo jej pestuje.
Jsem bylinkomaniak. Alespon poslednich par dni. Kdy jedu autem rychlosti kroku a ocima doslova visim po polich a kdejaka bila kyticka je pro mne hermanek.

Presne jak popisuji vyse, auto u skarpy a ja v kratkych satech a zabkach v poli, kde roste nejen repka olejka, ale i svizel.
Nohy poskrabane 🙂 maniak! Kvuli hermanku, co ani hermanek ve finale nebyl. Ale byl to Rmen.
Hermanek pravy je typicky bilymi okvetnimi listky a zlutym stredem.. Ale, tady je kamen urazu. Ne vse je hermanek.
Poznate jej, pro svou charakterictickou uzasnou, nasladlou vuni. Takova medova, sladoucka vune.
Take, kdo by nevedel, jako ja, tak staci kvet rozdelit na dve casti. Pokud bude uprostred duty, je to hermanek 🙂

Ted jeste cekam na lipu..
Sbirejte take.. je to totiz moc fajn 🙂

Přečíst článek

Vybrat fajn skolku, k tomu tenkrat jeste ze Spanelska “na dalku” bylo docela tezke. Ve finale se nam nahromadilo vice nahod. Moc prijemnych nahod, ktere nas privedli do mesta, kde ted bydlime.
Strategicke misto, jednoznacne!
Nechteli jsme u deti ztratit ten naboj, co anglictina nabizi. Tak v tom obe holky pokracuji.
Odmenou nam jsou ty spokojene a stastne deti a jednoduchost, co jim budoucnost nabizi (kde kdo si vybavuje ze zakladni skoly to silene biflovani ciziho jazyka, brr).
Dalsi v poradi skolkove pevecke vystoupeni
Holcicky nam odjeli POPRVE v pondeli na skolku v prirode a dnes se vraci. Uz se taaak tesime!!!! 
U me nastala krize hned druhy den –  paradoxne vetsinou tuto zmenu hure snasi rodice a ne deti. Uzili jsme si to, ale uz se tesim, az je budu mit u sebe.
Krasny patek 🙂

Přečíst článek
Nejen bezinkova stava u nas letos frci 🙂
Tento rok jsem vyrobu sirupu posunula o dalsi level… Sirupy z medunky, maty, salveje, nebo treba i tymianu..to jsou bylinky, ktere rostou snad ve vsech zahradkach.
Nase mamka ma matu metr do vysky a takovy puget, ze ve dvou by jste ji neobjali 🙂 Z te by bylo sirupu a caju na dobre traveni 🙂
Pak take na prochazce urcite potkavate jitrocel. Ale co s listy jitrocele? S plevelem?…
O tom, ze konzumace bylin je zdravi prospesna.. O tom vi kazdy. Ale, letos mne to tak pohltilo, ze treba na hermanek (ktery jiz kvete! Ale bohuzel u nas neni tolik mist, kde jej najit) se tesim uz od zari.
Nicmene uz ted na loukach muzete natrhat matu divokou, vyse zminovany hermanek, lipa pokvete (davam ji tak tyden), jitrocel, mesicek, bezinky kvet nasusit – uzasne na caj, koprivy, nemene dulezite jsou i listy oresaku, listy maliniku a jahodniku..

Zakladem kazdeho sirupu je citron. Samozrejme bio, chemicky neosetrovany. Jinak by jste si veskerou chemii obsazenou v jeho slupce natahli do sirupu.. To nechceme.
Ja mam to stesti, ze mam jeste ze Spanelska.
Nemene dulezita je i kyselina citronova. 
Jelikoz sirupy chci mit hlavne pres zimu. Delam je ted ve velkem mnozstvi, tak aby nam vydrzeli a neplesniveli. Pridavam i kyselinu citronovou (konzervant).
Kdo budete ihned konzumovat, vypije stavu max do mesice* tudiz bez kyseliny citronove, tak doporucuji skladovat nejlepe v lednici a co nejdrive vypit 🙂 Nu, ale to nikomu nebude delat urcite problem, jsou strasne moc dobre. Mnam.

BEZINKOVY SIRUP: 20 kvetu bezinky, 2 bio citrony, 2,5 litru vody, 1sacek kyseliny citronove, 1kg cukru (jaky cukr zvolite, zdali bily krystal, ci hnedy, to uz je na vas. Nahradit se da i medem).
Kvety bezu dame do hrnce a zalijeme 2,5l vody. 
Citrony nakrajime na platky a vlozime tez do hrnce, prisypeme kyselinu citronovou (*nemusi) a promichame. Takto nechame 24-48 hodin odlezet. Cim dele, tim byva sirup silnejsi.
Po odlezeni precedime a vymackame pres platynko (detska plena, cista uterka). Do vznikle vyluhovane stavy nasypeme cukr a na mirnem plameni varime. Nekdo vari 3min a pak naleva horke do sklenic, nekdo i hodinu do zhoustnuti. Nekdo take dela sirup “za studena”.. Navodu je vice, ale tento “za tepla” mame nejradeji.
Zavickuji a horke otacim dnem vzhuru a nechavam tak do vychladnuti 🙂 a pak nezapomente na jmenovky.

MEDUNKOVY SIRUP (MATOVY, SALVEJOVY, JITROCELOVY):
Dve hrsti bylinek (drogy), pokrajene na kusy dame do hrnce a zalijeme 2-2,5litrem vody a 15minut povarime. Stahneme z plamene a vlozime platky citronu, zasypeme kyselinou citronovou (ci bez pokud bude konzumace sirupu max cca do mesice) a nechame 24-48hodin odlezet (ja to dele nez 24h nevydrzim a hned druhy den svarim v sirup:))
Po odlezeni precedime pres platynko, vymackame. Zbytky zelene vyhodime a ponechame si pouze “vodnatou cast”, do ktere prisypeme 1kg cukru a povarime. Jak jsem psala vyse, nekdo vari 3minuty, nekdo 15minut a nekdo do zhoustnuti.
U Jitrocele se zastavim – nejlepsi sber je ted na jare, dokud trsy jitrocele nejsou vyzrale a vyschle. Dokud jsou mlade.

Z jitroceloveho sirupu jsem hodne nadsena. Chutove je temer stejny, jako z obchodu. Bala jsem se, jelikoz listy nemaji zadny typicky zapach/vuni. 
Takze kasel si na nas v zime neprijde! 🙂
Vime, co jime 😉

Přečíst článek

O velkem drevenem stole snim uz nejaky ten patek. K nemu drevene (hlavne stare) zidle a nejlepe kazdou jinou. 
A jedna cervena!
Castecne se mi to splnilo.
Zidle jsem sehnala pres bazar, za par korun, obrousila, natrela..jeste mne ceka lak, ale to zas musi byt nalada. Mozna i nejaka barva, mozna vsechny sede, bile a mozna i jedna cervena..
Jestli jsem ja na neco zatizena, tak jsou to stare veci. 
Zidle konkretne nejvice. Ehmmm, no nebude to tim, ze tady renovaci zvladnu sama? 🙂
Do vetsich projektu se zatim nepoustim, pritom tech napadu, tech by bylo!
Doma mame zidli 10! Pritom u stolu sedime vzdy jen ve ctyrech. 
Stejne me oci stale sjizdi kdejake popelnice, no co kdyby se tam nejaka valela??! A nebo bazary..
Miluju je! A chci vsechny! 🙂
Na jedne cist pohadku, druha v chodbe, kdyz se obouvame. Treti u vany, v pokojicku na malovani, v jidelne u stolu.. Znate to 😉
Takze, kdo mate..beru! 🙂

Přečíst článek

upraveno 2.6.2016 🙂
Od letosniho konce unora jsem byla s detmi v Cr, kdy manzel musel jeste pracovne zustat na Gibraltaru.
Takze, temer vsechny nase veci a vybaveni se nalozily v unoru do transita, vcetne psa a kocky a jelo se.
Tehdy jsem o nasem stehovani psala v clanku 🙂 

Nyni jsem si finalne jela pro manzela, zbytek veci.. Naposledy se rozloucit s tim vsim, co nam 4 roky delalo domov, s prateli, se slunickem.. 

Poprve bez deti! POPRVE!!! Sami dva, bezdetny par na tyden. UPLNE POPRVE SAMI 🙂 NEUVERITELNEEEE (Pozn: zjistila jsem, ze bez deti se clovek desne nudi!.. tedy ne ze bych si ten tyden neuzivala, to maximalne.. Ale vlastne si to bez tech nasich certisek neumim uz vubec predstavit :))) ).

3 dny uplneho nicnedelani, valeni se na plazi, zadneho vareni, uklizeni. Poprve po 5ti letech moci vypnout, na tech par dni.. Byt sama. V tu chvili jsem si uvedomila, co vse nam zivot v cizine prinesl. Co Spanelsko umi nabidnout a co i za tim vsim nespokojenym mym chticem vratit se zpet do Cr bylo 🙂

Obohaceni. To nejvetsi zivotni obohaceni, co jsme mohli jen dostat.
To, co vyjadrit slovy proste nejde. To se musi prozit.
Je to, jako by clovek vstoupil do jineho sveta.
Kolikrat mam pocit, kdyz pratelum vypravime, ci diskutujeme o zivote jinde.. Jako by nam neverili. No jo… NEZAZILI TO.. 🙂

Nastala nase “SVATEBNI CESTA”. S manzelem jsme to tak pojali, avsak po svatbe mame uz skoro 6 let. Jelikoz jsme na zadne svatebni jeste nikdy nebyli (kdyz nepocitam tu uzasnou dovolenou ziti u more 😉 ).

Ve ctvrtek 19.5.2016 mel Petr posledni den v praci…. 
Vecer jeste ten den jsme vyjeli.
Prizanm se, plakala jsem. Kdyz jsem ve zpetnem zrcatku videla Gibraltar jak mizi v dali.. Ty vzpominky byly tak zive. Kazdicka minuta stravena tam se mi promitla. Ten nas zacatek, to vsechno.
Cely zivot deti, prvni sluvka deti, prvni krucky, prvni maly kamaradi, skolka, skola.. Ti lide.. Hlavne nase pady a vzestupy.

Dekuju.. Za to bohatstvi, co jsme si mohli odvest, za to, jak jsme se zmenili. Dikybohu!

… byla pred nami nejuzasnejsi cesta. Nas eurotrip!
Projeli jsme 10zemi! (doplneno: Gibraltar, Spanelsko, Francie, Monaco, Italie, Lichtenstejnsko, Svycarsko, Rakousko, Nemecko a Cechy :)) Za 4dny! Z toho jeden den stravili v Saint Tropez, kde jsme spali v apartmanu. Zbytek byl poradny punk v aute!
Prijeli jsme v nedeli 22.5.2016 v 7hodin rano. Po hodine spanku na Nemecke benzince..

Kam se hrabou nekolika hvezdickove hotely a apartmany!
To, co jsme za 4dny zazili, bychom v zadnem nudnem hotelu nezazili a nevideli :))) (tady si predstavte ten nejstastnejsi a nejspokojenejsi smajlik :)) ).

Zabalili jsme posledni veci, vzali malou svacinu a jeli.
Prvni poradne tankovani, PLNOU!
Jelikoz pres noc je zvykem, ze jsou spanelske benzinky zavrene. Cili, jakmile jsme potkali nejakou, ktera mela otevreno, ihned jsme dotankovavali.

Zacalo se nam vypoustet predni kolo.. Hm, super…mame v nem hrebik!
Manzel koupil penu, kterou kolo napustil, pena gumu zacelila a jeli jsme (s takto zacelenym kolem jsme na predeslem aute najezdili asi 4tis km, take s hrebikem v kole, takze co se muze stat… Urcite nic….).

Vyjeli jsme na vecer od GIBRALTARU. Smer sever..
V pul druhe rano jsme zastavili na frekventovane benzince kousek pred Valencii. Na kratky spanek.

V sest rano 20.kvetna 2016 nas cekalo uzasne probuzeni… Vychod Slunce.. Kdy obrovska zhava koule “vyleza” z morske hladiny..
Slunicko je opravdu nekolikrat vetsi, nez vidime v Cr.

K Valencii je cesta nudna, pusta, kamenita a prasna.. Ale jakmile prejedete Valencii, tak se krajina zmeni. Vsude lany olivovniku, pomerancu, obhospodarovanych poli..
Pred Barcelonou se pole vystridaji ve vinice (Hola Rioja!!).
A chvili na to bylo nase posledni rozluceni se Spanelskem.. 1100km za nami…

Adios Spain a Bonjour France! 🙂

Jelo se nam krasne, i s hrebikem v prednim kole, na ktery jsme uplne zapomneli.

Hranice Francie..klidne prejeti, my stastni, ze se blizi nas dnesni cil a to Saint Tropez, kde budeme prespavat, uzasne azurove pobrezi, slunce a krasny den.

V tom docela rana, smyk volantu.. co to je???!!!
KOLO!!!.. No to je jasny! “Bude to kolo”..hulakam na manzela..
Zastavujeme, kontrolujeme pneumatiku, ta zcela v poradku..

Divny.. 

Asi kaminek, ci prudky vitr (dost foukalo). Tak vyjizdime dal, kde po par metrech odstavujeme auto ke krajnici, na celkem rusne dalnici..
Kolo bouchlo. Hm…

Kufr uplne, ale uplne nalozeny vecmi.. “Kde je zlato trojuhelnik”..
“Mame vlastne hever”??????
Kde ma tohle auto rezervu..??? 
Nasledovalo pul hodinove paceni rezervy z pod auta, kdy jsme stejne cely kufr museli vyndat, prestrihnout lano, ktere rezervu drzelo (nesla sundat), nandat kufr zpet..
Manzel pod autem, ja ve skarpe, kolem nas kamion za kamionem. Srdce v krku..
Nastesti se nam to podarilo.. Jeste ze vzal z garaze tesne pred odjezdem ty stipacky! 🙂
A jeli jsme dal 🙂 (ted se tu hlasite smeju, kdyz na to zavzpominam :)))

Francie je nadherna, i kdyz ji vidite pouze z auta. Bavilo me pozorovat menici se krajinu, barvy, architekturu.
Koupili jsme si prvni suvenyry. Marseilske mydlo! Avsak samotna Marseille mne “zklamala”.. Cekala jsem prekrasne mesto, namisto jsme videli betonove mesto. Zadne obchudky s temi mydlicky a bylinkami. Ale verim, ze mit na Marseille vice casu, bylo by to lepsi.
Vzduch nam hlasil ve stinu 30stupnu, my totalne spinavy od skvary a vymeny pneumatiky. V zivote jsme nebyli vic spokojeni. Povedlo se nam to a proste jedem dal 🙂
Naprosto nas odrovnala cesta z Marseille po pobrezi. Naprosta pohadka. Nespocet odstinu zelene. Vsude vinice, VSUDE!. Stromy, lesy, louky, utulne domecky. Ta vune ze vsuderostouci jasminy (kde ji prosim v Cr sezenuuuu?).
Poslednich 170km do Saint Tropez! SPRCHA!

Cetnici ze Saint Tropez 🙂
Jsme tu.. 1750km od Gibraltaru..
Stravili jsme den a noc v pronajatem apartmanu v Saint Tropez.
Rano po probuzeni posledni hygiena a jedem 🙂
Snidani jsme si koupili ve francouzskem supermarketu, popojeli k azurovemu pobrezi a na kameni s vyhledem na more posnidali.
Byla to ta nejluxusnejsi snidane v mem zivote (kdyz nepocitam tu snidani v Podoli tesne po porodu Rozarky, ta byla nejvic :))).

Dalsi zastavka v Cannes (kde se nam podarilo chytit posledni den filmoveho festivalu), Nice, Antibes (pred sedmi lety nase prvni dovolena, prvni trip autem) a Monaco!
Vedeli jste, ze Monaco je samostatny stat? Velikost mesta, asi jako Gibraltar. Na uzemi Francie, ale s Francii nema nic spolecneho 🙂 Druhy nejmensi stat na svete.

Monaco

ITALIE..
Tady to clovek pozna, jen sem vjede…. :)))
Tak kouzelne. Jen se podivejte na ty domy.
Jak je vse naprosto typicke pro tu danou zem..
Nicmene, co se silnicniho provozu tyce, tak treba prave Italove nemaji omezenou rychlost.. 
Cili, pokud pojedete treba 140km po dalnici, urcite pocitejte s tim, ze pro Italy budete “snek” a budou vas v rychlosti min 180km predjizdet 😉

Z Italie jsme zamirili do Svycarska.
Ty hory, ty obri nadherne kopce. Kde temer kazdy vrchol je zasnezeny. V tu chvili mate pocit, ze jste se ocitli v pohadce “Mrazik”. Ze jste v miste, kde se zastavil cas. Vse je tam tak jine a pritom nadherne.
Uz se stmivalo a tak jsme radeji vyrazili dal. Cekala nas nase nejdelsi (a vlastne nejhorsi) cesta. Samotny konec a jeste pres noc a na jeden zatah. 700km..
Tma, monotonost, uz jsme vedeli, ze nas neceka zadny vyhled a ze za par hodin musime dojet domu, do Cech.
Pred koncem Svycarska jsme zastavili na benzince. Ja tvar nalepenou na skle, oci, ktere se nedali otevrit, mozek mi vypinal a ja usninala.
Manzel zavelel.. “jdem si pro kafe”.
Bylo to nejnhusnejsi a nejdrazsi kafe, co jsme kdy meli. Kelimek stal asi 5 euro. 
Ale potrebovali jsme “nakopavac”.
Jeli jsme dal. Za nami bylo v kolech 2800km, kousek od Mnichova, 2.hodina ranni a poslednich 400km pred nami. Krize nastala..
Hodinovy spanek a zas jet. Prekonat krizi.
Nejhorsi je, jak je tma. Ale, jakmile se zacne rozednivat, clovek dostane novou energii, je na co se divat a cim se zabavit:)
A tak v 5,34h vidime, jak vychazi na ceskych hranicich Slunce.
O dost mensi, nez ve Spanelsku. Take o dost drive.. Tam jeste v sedm hodin rano je tma (a ja proc me ty deti vstavaji po pate ranni..? uff :)))
Take o dost chladnejsi vzduch. Ten hlasil 5stupnu.. Ja plavky, tilko a zabky na nohou.
Ne, v tu chvili se mi vuubec nechtelo ani curat, jaka byla zima.
* JSME DOMA *
Přečíst článek
Přihlašte se k odběru novinek!
A budete první, kdo se dozví o nových produktech a slevách na MAES.cz :)