upraveno 2.6.2016 🙂
Od letosniho konce unora jsem byla s detmi v Cr, kdy manzel musel jeste pracovne zustat na Gibraltaru.
Takze, temer vsechny nase veci a vybaveni se nalozily v unoru do transita, vcetne psa a kocky a jelo se.
Tehdy jsem o nasem stehovani psala v clanku 🙂 

Nyni jsem si finalne jela pro manzela, zbytek veci.. Naposledy se rozloucit s tim vsim, co nam 4 roky delalo domov, s prateli, se slunickem.. 

Poprve bez deti! POPRVE!!! Sami dva, bezdetny par na tyden. UPLNE POPRVE SAMI 🙂 NEUVERITELNEEEE (Pozn: zjistila jsem, ze bez deti se clovek desne nudi!.. tedy ne ze bych si ten tyden neuzivala, to maximalne.. Ale vlastne si to bez tech nasich certisek neumim uz vubec predstavit :))) ).

3 dny uplneho nicnedelani, valeni se na plazi, zadneho vareni, uklizeni. Poprve po 5ti letech moci vypnout, na tech par dni.. Byt sama. V tu chvili jsem si uvedomila, co vse nam zivot v cizine prinesl. Co Spanelsko umi nabidnout a co i za tim vsim nespokojenym mym chticem vratit se zpet do Cr bylo 🙂

Obohaceni. To nejvetsi zivotni obohaceni, co jsme mohli jen dostat.
To, co vyjadrit slovy proste nejde. To se musi prozit.
Je to, jako by clovek vstoupil do jineho sveta.
Kolikrat mam pocit, kdyz pratelum vypravime, ci diskutujeme o zivote jinde.. Jako by nam neverili. No jo… NEZAZILI TO.. 🙂

Nastala nase “SVATEBNI CESTA”. S manzelem jsme to tak pojali, avsak po svatbe mame uz skoro 6 let. Jelikoz jsme na zadne svatebni jeste nikdy nebyli (kdyz nepocitam tu uzasnou dovolenou ziti u more 😉 ).

Ve ctvrtek 19.5.2016 mel Petr posledni den v praci…. 
Vecer jeste ten den jsme vyjeli.
Prizanm se, plakala jsem. Kdyz jsem ve zpetnem zrcatku videla Gibraltar jak mizi v dali.. Ty vzpominky byly tak zive. Kazdicka minuta stravena tam se mi promitla. Ten nas zacatek, to vsechno.
Cely zivot deti, prvni sluvka deti, prvni krucky, prvni maly kamaradi, skolka, skola.. Ti lide.. Hlavne nase pady a vzestupy.

Dekuju.. Za to bohatstvi, co jsme si mohli odvest, za to, jak jsme se zmenili. Dikybohu!

… byla pred nami nejuzasnejsi cesta. Nas eurotrip!
Projeli jsme 10zemi! (doplneno: Gibraltar, Spanelsko, Francie, Monaco, Italie, Lichtenstejnsko, Svycarsko, Rakousko, Nemecko a Cechy :)) Za 4dny! Z toho jeden den stravili v Saint Tropez, kde jsme spali v apartmanu. Zbytek byl poradny punk v aute!
Prijeli jsme v nedeli 22.5.2016 v 7hodin rano. Po hodine spanku na Nemecke benzince..

Kam se hrabou nekolika hvezdickove hotely a apartmany!
To, co jsme za 4dny zazili, bychom v zadnem nudnem hotelu nezazili a nevideli :))) (tady si predstavte ten nejstastnejsi a nejspokojenejsi smajlik :)) ).

Zabalili jsme posledni veci, vzali malou svacinu a jeli.
Prvni poradne tankovani, PLNOU!
Jelikoz pres noc je zvykem, ze jsou spanelske benzinky zavrene. Cili, jakmile jsme potkali nejakou, ktera mela otevreno, ihned jsme dotankovavali.

Zacalo se nam vypoustet predni kolo.. Hm, super…mame v nem hrebik!
Manzel koupil penu, kterou kolo napustil, pena gumu zacelila a jeli jsme (s takto zacelenym kolem jsme na predeslem aute najezdili asi 4tis km, take s hrebikem v kole, takze co se muze stat… Urcite nic….).

Vyjeli jsme na vecer od GIBRALTARU. Smer sever..
V pul druhe rano jsme zastavili na frekventovane benzince kousek pred Valencii. Na kratky spanek.

V sest rano 20.kvetna 2016 nas cekalo uzasne probuzeni… Vychod Slunce.. Kdy obrovska zhava koule “vyleza” z morske hladiny..
Slunicko je opravdu nekolikrat vetsi, nez vidime v Cr.

K Valencii je cesta nudna, pusta, kamenita a prasna.. Ale jakmile prejedete Valencii, tak se krajina zmeni. Vsude lany olivovniku, pomerancu, obhospodarovanych poli..
Pred Barcelonou se pole vystridaji ve vinice (Hola Rioja!!).
A chvili na to bylo nase posledni rozluceni se Spanelskem.. 1100km za nami…

Adios Spain a Bonjour France! 🙂

Jelo se nam krasne, i s hrebikem v prednim kole, na ktery jsme uplne zapomneli.

Hranice Francie..klidne prejeti, my stastni, ze se blizi nas dnesni cil a to Saint Tropez, kde budeme prespavat, uzasne azurove pobrezi, slunce a krasny den.

V tom docela rana, smyk volantu.. co to je???!!!
KOLO!!!.. No to je jasny! “Bude to kolo”..hulakam na manzela..
Zastavujeme, kontrolujeme pneumatiku, ta zcela v poradku..

Divny.. 

Asi kaminek, ci prudky vitr (dost foukalo). Tak vyjizdime dal, kde po par metrech odstavujeme auto ke krajnici, na celkem rusne dalnici..
Kolo bouchlo. Hm…

Kufr uplne, ale uplne nalozeny vecmi.. “Kde je zlato trojuhelnik”..
“Mame vlastne hever”??????
Kde ma tohle auto rezervu..??? 
Nasledovalo pul hodinove paceni rezervy z pod auta, kdy jsme stejne cely kufr museli vyndat, prestrihnout lano, ktere rezervu drzelo (nesla sundat), nandat kufr zpet..
Manzel pod autem, ja ve skarpe, kolem nas kamion za kamionem. Srdce v krku..
Nastesti se nam to podarilo.. Jeste ze vzal z garaze tesne pred odjezdem ty stipacky! 🙂
A jeli jsme dal 🙂 (ted se tu hlasite smeju, kdyz na to zavzpominam :)))

Francie je nadherna, i kdyz ji vidite pouze z auta. Bavilo me pozorovat menici se krajinu, barvy, architekturu.
Koupili jsme si prvni suvenyry. Marseilske mydlo! Avsak samotna Marseille mne “zklamala”.. Cekala jsem prekrasne mesto, namisto jsme videli betonove mesto. Zadne obchudky s temi mydlicky a bylinkami. Ale verim, ze mit na Marseille vice casu, bylo by to lepsi.
Vzduch nam hlasil ve stinu 30stupnu, my totalne spinavy od skvary a vymeny pneumatiky. V zivote jsme nebyli vic spokojeni. Povedlo se nam to a proste jedem dal 🙂
Naprosto nas odrovnala cesta z Marseille po pobrezi. Naprosta pohadka. Nespocet odstinu zelene. Vsude vinice, VSUDE!. Stromy, lesy, louky, utulne domecky. Ta vune ze vsuderostouci jasminy (kde ji prosim v Cr sezenuuuu?).
Poslednich 170km do Saint Tropez! SPRCHA!

Cetnici ze Saint Tropez 🙂
Jsme tu.. 1750km od Gibraltaru..
Stravili jsme den a noc v pronajatem apartmanu v Saint Tropez.
Rano po probuzeni posledni hygiena a jedem 🙂
Snidani jsme si koupili ve francouzskem supermarketu, popojeli k azurovemu pobrezi a na kameni s vyhledem na more posnidali.
Byla to ta nejluxusnejsi snidane v mem zivote (kdyz nepocitam tu snidani v Podoli tesne po porodu Rozarky, ta byla nejvic :))).

Dalsi zastavka v Cannes (kde se nam podarilo chytit posledni den filmoveho festivalu), Nice, Antibes (pred sedmi lety nase prvni dovolena, prvni trip autem) a Monaco!
Vedeli jste, ze Monaco je samostatny stat? Velikost mesta, asi jako Gibraltar. Na uzemi Francie, ale s Francii nema nic spolecneho 🙂 Druhy nejmensi stat na svete.

Monaco

ITALIE..
Tady to clovek pozna, jen sem vjede…. :)))
Tak kouzelne. Jen se podivejte na ty domy.
Jak je vse naprosto typicke pro tu danou zem..
Nicmene, co se silnicniho provozu tyce, tak treba prave Italove nemaji omezenou rychlost.. 
Cili, pokud pojedete treba 140km po dalnici, urcite pocitejte s tim, ze pro Italy budete “snek” a budou vas v rychlosti min 180km predjizdet 😉

Z Italie jsme zamirili do Svycarska.
Ty hory, ty obri nadherne kopce. Kde temer kazdy vrchol je zasnezeny. V tu chvili mate pocit, ze jste se ocitli v pohadce “Mrazik”. Ze jste v miste, kde se zastavil cas. Vse je tam tak jine a pritom nadherne.
Uz se stmivalo a tak jsme radeji vyrazili dal. Cekala nas nase nejdelsi (a vlastne nejhorsi) cesta. Samotny konec a jeste pres noc a na jeden zatah. 700km..
Tma, monotonost, uz jsme vedeli, ze nas neceka zadny vyhled a ze za par hodin musime dojet domu, do Cech.
Pred koncem Svycarska jsme zastavili na benzince. Ja tvar nalepenou na skle, oci, ktere se nedali otevrit, mozek mi vypinal a ja usninala.
Manzel zavelel.. “jdem si pro kafe”.
Bylo to nejnhusnejsi a nejdrazsi kafe, co jsme kdy meli. Kelimek stal asi 5 euro. 
Ale potrebovali jsme “nakopavac”.
Jeli jsme dal. Za nami bylo v kolech 2800km, kousek od Mnichova, 2.hodina ranni a poslednich 400km pred nami. Krize nastala..
Hodinovy spanek a zas jet. Prekonat krizi.
Nejhorsi je, jak je tma. Ale, jakmile se zacne rozednivat, clovek dostane novou energii, je na co se divat a cim se zabavit:)
A tak v 5,34h vidime, jak vychazi na ceskych hranicich Slunce.
O dost mensi, nez ve Spanelsku. Take o dost drive.. Tam jeste v sedm hodin rano je tma (a ja proc me ty deti vstavaji po pate ranni..? uff :)))
Take o dost chladnejsi vzduch. Ten hlasil 5stupnu.. Ja plavky, tilko a zabky na nohou.
Ne, v tu chvili se mi vuubec nechtelo ani curat, jaka byla zima.
* JSME DOMA *