IMG_1010

Konecne odvaha do barvicek! To mam rada a mam vzdy nejvetsi radost, kdyz se toho zakaznice neboji. Strasne moc mne to bavi! Dalsi z rady kabelkobatohu MAES.

Je rijen.. Uz druhy den. Nedele 6,30h. Kazdy spi a ja uz pracuji. Cas se nepta a tak nahanim praci brzy rano, ci pozde vecer..
Za chvili se zacit chystat a do nemocnice…
Ani nevim, nevim, jak mesic utekl. Mam ho v mlze. Zive si samozrejme vybavuji vsechny bolestive vzpominky, ale nejen to. I ty vzpominky, jak jsme se sekrabli z toho dna a rekli si, ze s tim sakra musime neco udelat a ze teda budeme bojovat. Byt silny a pozitivni je jeden veliky krok k vyhre. Verte mi. Brat veci tak jak jsou je tezke prijmou, ale kdyz se to naucite, otevre se vam tolik cest, o kterych jste predtim nemeli ani tuseni.

Fanynka zacina od pondeli rehabilitovat. A raz a dva a raz a dva.. To dame 🙂 !
V nemocnici jsme domluvene, ze od utery nastupuji do nemocnice!  Kdy, v utery jeste Fanynku ceka jeden vykon. A to transplantace umele kuzicky na nart. Ma tam propadle, “mrtve” mistecko a je potreba ranu zacelit.
Pak,  kdyz situace bude takova a vse pujde dobre, tak by se Fanynka extubovala. Ale to prebiham.. Plan je v utery operace nozicky a pak verime, ze vse pujde dobre.
Budu svoji holcicce nablizku, drzet za rucicku, tisit, hladit, povidat pohadky, mazat, myt, cvicit.
Nicmene 😀 bych nebyla ja.. ted se trosku smeju, protoze to tu asi jeste nemeli. V prazske nemocnici, oddeleni JIRP.. jedna blazniva matka ubytovana, jako doprovod a ona si potahne s sebou sici stroj a latky 🙂
No aby ne! Nova, barevna prosteradylka detem pod hlavu by nasil jinak kdo? 😉