IMG_1147

Jsem..
Nebudu to popirat. Clovek jede jakousi potrebnou dobu na setrvacnik..Ale i ten v jednu chvili dobehne a nema z ceho brat tu “stavu”. Energii mi je moje Fanynka. Ale i tak, zivot za zdi nemocnice pro mne ted neexistuje. Nevidela jsem dlouho Rozarku, manzela vzdy chvili, kdyz za nami muze prijet v obedove pauze z prace..
Jak vypada domov ani nevim. To, ze venku prsi? Fouka? Zavirali nas sem v dobe, kdyz jsem prijela v mikine a ted jsou venku rano tri stupne? Coze? Zamrzla jsem v lete..
Je to vlastne na jednu stranu sileny zjisteni, ze vam ubehli dva mesice pod prsty a vy nevite.. Nepamatujete si je. Rozi vyrostla o jednu velikost, co delala dneska ve skolce? Ja nevim.. 🙁

Cas nejak splynul a do ted mam v hlave Fanynku na tech hadickach, cela otekla, ze vypadala, jako by mela o deset kg vice, napojena na mimotelni obeh a oscilator, ktery vibroval nejen s Fanynkou, ale pomalu i s okny.. Nocni mura a ta se mi ted jevi nekolikrat za den. Zda se mi o nem. Veskere naboje co lekari meli v rukavu byly pouzity a i kolikrat v rukavu uz nebylo nic..
Jsou to neuveritelni borci.. To, jak za nas bojovali, jak za Fanynku bojovali. Naprosto perfektni pece sestricek. Opakovala bych se, opakuji se, ale cela nase rodina jim je neuveritelne a nevycistlitelne vdecna. Za to, ze Fanynka zas bude radit na kole, ze jeji smich se rozline nasim domem, ze zase budeme vsichni spolu.
Jsem stastna, prestastna, jen ta energie mi ted chybi. Bylo to pro nas hodne narocne obdobi a stale nekoncime.

Tesim se ven, az se nadechneme, az nasbirame barevne podzimni listi a treba i najdeme zbytky sipku do caje a na Vanocni venecek. Az pojedeme domu. Az budeme vsichni spolu.

VSICHNI SPOLU DOMA!

Vybalancovat vse je na dalku strasne tezke. Rozarka je take malicka a poradne situaci nechape. Dva mesice nema segru doma a mamku ted skoro mesic.
Vsichni mi moc chybi.
Ale brzy se uz dockame..

Nasim nabojem je Fanynka. To je hnaci motor, jako blazen. Jsem pysna maminka, maximalne pysna na moji holcicku. Jake mam to stesti byt zrovna Fanynky maminka. Vazne. Ten odraz zrcadla ve vlastnich detech. Nikdy jsem na to neverila, az ted procitla, jak opravdove to je. A ona je tak stastna. Neznam stastnejsi detatko. Porad se smeje!
A take jsem moc pysna na Rozarku, jak cele dva mesice je tak moc hodna. Sikulka moje. Na meho manzela jak to uzasne doma spolu zvladaji, kolik toho ted na sobe ma a drzi! Pro nas..
Na moji mamku, jak nam moc pomaha co muze a take kazdy vikend hlida Rozinku, na moji babicku s dedou, kteri den co den maji Rozku po skolce. To jak nase rodina funguje a drzi. Bez nich bychom to nezvladli.

Dnes je to treti noc, co je Fanulka u mne v pokoji. Kdy uz nema zadne leky, hadicky, napojene pristroje. Jen lekar rano prijde a poslechne plice a pak se vidime zase az druhy den rano. To je jako sen!!! 🙂 Probouzet se u sebe, usmat se na sebe, obejmout se a pomazlit. Nejradeji bych se mazlila porad, poraaaaad.
Jeste nas ceka rentgen plic a ultrazvuk srdicka..to dostalo pekelne zabrat.
A brzy na mesic do lazni..
Co myslite, bude snih? Jedeme do Janskych lazni (kdo bydlite blizko????). Absolutne nevim, co nas ceka. Nikdy jsem v laznich nebyla. Tesim se, docela hodne 🙂 Budeme chodit na prochazky, cerstvy vzduch.. Ty brdo, ale mesic..

No a pak snad Vanoce doma! Docela skok z leta rovnou do Vanoc. Ale hlavne doma.. doma..
Zivot je krehky natolik, aby lide resili veci typu “mam dobre nalakovane nehty, nemam co na sebe, ty deti dneska zlobi…” na tohle kaslete, fakt. Vazte si kazdeho dne.. Kazdeho.

 

Jinak jsem na skok u boxiku a polstarku! Uz bylo na caste, po kabelkach trochu provetrat detske pokojicky 🙂

Dobrou noc!