Uz se mi strasne moc styska po stroji. Jako blazen se stale dokola mazlim se svymi tremi metry latky z mistniho trhu.
V hlave si maluji, co z nich vse bude.
Dokonce tu bylo tolik protoru k premysleni, ze na vas chystam par sitych novinek. Uz se sama na ne tak moc tesim!
Hlavne na to, jak si nachystam tapas do naseho noveho porcelanu a u siti budu poslouchat neco moc fajn k poslechu, udelam si dobry caj 🙂 Jojo, ty ritualy 🙂

IMG_0493

Take si maluji, jak se nezmeni pocasi. Prijedeme a bude proste krasne. Jen to pocasi v mem telefonu semnou tedy nehraje prim. Hlasi, ze bude prset? Zima? Pche.

IMG_0501

Priznam se, ze mam trosku strach co Fanynka a plice. Preci jen vzduch u more, kde je nejen morsky vzduch, ale zadne inverze, smrduty vzduch z kominu, ci od souseda co pali pet lahve, protoze proc je tridit, ze jo..se nekona (tady se netopi). Co udela prazsky vzduch. Porad myslim na to, ze vse bude uplne v poradku, vlastne se na to snazim spis nemyslet, nemalovat zadne scenare a s takovou naladou, kterou jsem si tu vytvorila odjet i domu a v ni pokracovat.
Vse je a bude v nejlepsim poradku.
Co Fanynka a deste, jarni plisne, mokro, zima. Budeme chodit ven? Nebo budeme zase zavrene doma? Rozumej, tady rano vstaneme a jsme jen venku. Jenom porad venku.
Porad tu je teplo, porad tu sviti slunicko, porad tu je azuro 🙂

IMG_0549

IMG_0559
Happy jak dva grepy 😉

IMG_0570

Trosku se mi svira zadek pri pomysleni nad navratem. Ceka na mne spousty prace, povinnosti, zase skolka, zase drobnohled, zase otazky, zase vstavani, zase ty protivne prodavacky v Lidlu 😀
Prisla jsem na to, ze ja asi utikam od reality, abych alepson na chvili vypla. Maluji si vzdusne zamky (ale diky bohu za ne!)

Jsem strasne rada, ze jsme odjeli. Udelali jsme to nejlepsi, co jsme pro ty nase deti udelat jen mohli. Na to neni co vic rict, proste to tak je. Fanynka nejen ze za celou dobu ani jednou nezakaslala, nema rymu, ale ani se nezadychava! A to by jste meli videt, jak tu lita. Nase deti nechodi, nase deti jen behaji 🙂
Zlepsila se ji tu koordinace telicka, posilili nozicky. Chodi porad bosa. Jizvicky meknou vice a vice, nejen ze stale dokola x krat denne masiruji a mazu, ale take cim vice tu chodi bosa a porad nekde leze, nozicku vice ohyba, vice namaha. V miste nekrozy (Fanci ma pres cely levy nart transplantovanou kuzicku ze sve hyzde, pri jeji zachrane vznikla na nozicce nekroza) se jizva zacala krasne propinat a kuze je vic pruzna. V prolezenine, kterou ma v hlavicce zacali rust vlasky! To je neuveritelne. Tohle urcite neni tim, ze jsme u more, ale tim, jak je stastna. Ze je vse tak ja ma byt. Treba rust vlasu v “mrtvem” miste tela, je pro mne jedno z neuveritelnosti Fanynky zivota. Jsem z toho nadsena! Prolezeniny na zadech se krasne hoji, skoro nejsou videt! A to vypadalo, ze Fanynce zustanou dirky az k obratlum….
Celkove to hodnotim jako jedno z nej rozhodnuti v zivote. Je to ma rodina, chceme byt vsichni do puntiku stastni, ne pro okoli, ale pro sebe. Zaslouzime si to. Stejne jako kazda ziva bytost na planete. Ted tu nejde o zadnou zavist. Mit pekne fotky na instagramu, na facebooku. Vzdyt treba Sumava v Cechach je tak krasna! Nebo Cesky raj. Miluju to a uz se tam moc tesim. Ale kdyz ma nekdo radost, chce tu radost sdilet. Proc ne? Ukazovat se? Takze ti, kdo si takovou kravinu myseli, tak jsou vedle, jako ta jedle. A jako ze nse nekdo takovy nasel 😉 chjo

IMG_0500

IMG_0499

IMG_0476
Tady jsme spolu, tady nepracuji, tady se venuji detem. Az mi po tom vsem doslo, docvaklo, kolik prace jsem udelala, kdyz Fanynka byla v nemocnici. Kdyz ji pustili domu, vlastne doposavad. Kdy jsme spolu 24h denne doma 🙂 Jela jsem jako robot.
Poprve za pet let zivota moji holcicky jsem vypnula. V modu robota jsem jela od jejiho narozeni. Extremne nedonosena holcicka, veliky stres, rychle zamestnat hlavu, mysl..jedem, jedem, jedeeeem, nezastavujemeeee!
Pak 4 roky, ktere mam v mlze a sum, pripomeneme si to a Fanynka je mezi nebem a zemi a ten strach znovu, ale v jeste vetsi mire! A ja jela, jela, jela porad. Porad. Lidi mi zacali rikat, ze jsem hyperaktivni, neuveritelna, super.
Ale nejsem.. To je proste moje reakce na stres. Ted uz to vim a uz nikdy prosim.

IMG_0488
Jak jsem zvolnila, najednou nechapu, jak je mozne do toho celeho dne s holkama nacpat tolik veci, vcetne siti, organizace, meilu, faktur, posty a komunikace se zakaznikem.
Jedna moje polovina mi rika “ze ses na to nevykaslala!? Ze se na to nevykasles”?! Ono to ani neslo, tenkrat jsem se na to upnula. Sila jsem pred peti lety treba do ctyr do rana. Do toho odsavala, rano se starala o Rozarku, pul dne u Fanynky u inkubatoru…
A ta druha polovina mne zase ani nemusi premlouvat k tomu, abych pokracovala co delam.
Vzdyt mne to tak bavi! Moc rada siju! 🙂 Nedovedu si predstavit, ze to najednou neni..
Take si teda nedovedu si predstavit, ze sedim nekde v kanclu a ten nekdo tam mi rika co mam delat. Od malicka s tim mam problem, poslouchat druhe. Byt praci s lidma miluju. Potrebuju lidi ke svemu zivotu, nemam rada byt sama, byt jsem samotarska 🙂 To rikam furt, blazen 😉

A od malicka tihnu k rucnim pracem. Byl to muj sen 🙂 Jen sama sebe musim “zmenezovat” trosku jinak. Uz i ted konecne vim, jak 🙂

IMG_0422

V kanclu si sedim ve svem atelieru a je mi blaze 🙂
Ne vsem se postesti delat takovou praci, jaka je opravdu bavi.
Ale ty deti, ten cas nevenovany jim, kdyz musim vyrizovat emaily. Nekdy i tyden (i dele) domlouvam objednavku kabelky. Kdy mi zakaznice posle treba i cely jejich byt! Kvuli kabelce 🙂
Jak to u nich vypada, abych mela predstavu a podle toho ji poradila latky a kdyz uz opravdu vycerpam svych 12345678 latek a poslu ji 12345678 fotek kombinaci  a chudera stale nevi 🙂 zacinam byt vycerpana, zacinam pocitovat depresi a zacinam si uvedomovat ten cas, ktery jsem mohla venovat Fanynce a Rozarce a jen tak ho “proflakala”.
Proto mam ESHOP! Tak kdo nevi, Eshop mu napovi, vkladam tam postupne vsechny hotove produkty. Preci jen co si budeme povidat latka na podlozce vypada jinak, nez latka na kabelce 🙂 Na kabelce, ci hotovem produktu mate moznost vyzkoumat podle detailnich fotek, kterych fotim opravdu mnoho, kazdy zabyb a detail 🙂 Jak je libo 🙂
Nez jsme odjeli do Spanelska, zapomnela jsem nafotit docela dost novych produktu, tak to na vas ceka v pristim tydnu.
To je vlastne ma odpoved na to, proc mam eshop. Nebo, proc jsem si ho zalozila. Protoze je to pro mne klidnejsi pristup k praci. Vybiram nejen dle sebe, ale samozrejme uz vim, co se zakaznicim libi a kdyz spojim oboji dohromady, je to fajn.
Necitim zadny natlak, ohledne rozesilani fotek, moznosti. Jelikoz v atelieru nejsem nonstop a tak kdyz mi napise deset zakaznic naraz, ze chteji jeste dalsi fotky, je mi z toho uzko.

Samozrejme stale plati siti na prani, siju moc rada, siju pro vas. Ale diky Eshopu mam ted na vas vic prostoru, hlavne vic casu na svou rodinu. Jsem za to moc rada, jelikoz by to bylo sebeznicujici. Takze vsichni kdo ctete si koukejte neco koupit, jo? 😀
Nikdo to urcite neberte mit strach si napsat o kabelku na prani 🙂 Od toho tu me sluzby jsou. Ale neposilejte mi vas cely dum 😀

IMG_0487