Mini košík

 

Jak vypada cesta jedne Ceske (skoroprazske) rodiny napric Evropou? (AUTEM) Kdy nasi cilovou destinaci je nam Gibraltar (Atlas sveta a prstem jedte temer az k Africe ;))

IMG_7291
Takto “resena” elektrika je po cele La linea na jihu Spanelska ..
IMG_7300
pohled, ktery se nemuze nikdy okoukat! 🙂

IMG_7306 IMG_7307

S detmi v aute, dele nez dve hodiny..  Hezky se usadte, mozna s tim pockejte na vecer a nalijte si vino 😉 !

 

Je tomu presne rok (a par dni), co jsme se vratili z delsiho pobytu ve Spanelska, zpet do Cr. Styska se nam. Moc. Ted tu zmenu pocitujeme nejak intenzivneji. Zivot u more je proste bezstarostny :)))
Kdo se stehujete do ciziny, nevahejte! A nevracejte se 🙂 – ale to bych nikdy predtim nerekla..

IMG_7064 IMG_7065

IMG_7082 IMG_7137

 

Je tomu pul roku, co nase Fanynka prodelala TU osklivou nemoc..
Prvni jeji slovicka po probuzeni (po slovicku “maminka” teda :)) byla “elo” (rozumnej ero = letadlo). Je to nase milovnice auticek, letadel, bagru.. Ale Fanynka tentokrat nechtela nove auticko, ale chtela letet k moricku!
A jak jsme slibili, tak jsme udelali. Vzali nase holcicky k moricku. Lituji, ze jsme to neudelali driv. Vlastne kratce po nemoci. More je druhy opak smogove Prahy. Celou zimu jsme byly zavrene doma. Je to asi mesic, co jsem s Fanynkou zacala (konecne) chodit ven.

Vybrali jsme si Spanelsko, nase zname a krizem krazem projete a procestovane. Konkretne jih Spanelska, Gibraltar. Paradoxne jsme prvnich par dni zili i ve stejnem, nasem starem domecku. Nostalgie, jako prase!
O tom, ze po “dovolene” touzil kazdy pidi kousicek nasich tel, ta unava nacerpana za poslednich xyz mesicu, o tom vam ani nemusim vypravet. Takze restart. Vsech nas 4 🙂
Nechci v sobe zivit sebelitost a negace. Ale, kdyz vam lekar potvrdi JEDTE! Tak proste necekate a jedete. S ohledem na Fanynku samozrejme.
Morsky vzduch, slunicko ma ty nej uzdravovaci ucinky, o tom zadna, ze jo! Kdepak kortikoidy 🙂 /to tu placam do vzduchu specialne pro ty, kteri si mysli, ze jako rodice nevime co delame a byla chyba odjet ;)/

IMG_7191 IMG_7216

IMG_7226 IMG_7259 IMG_7268IMG_7273

“kdyz vam pisu tyto poznamky (do mobilu), tak jeste jedeme. Jeste porad. Je trictvrte na sedm, sobota 18.3.2017. Vstavali jsme ve ctyri hodiny rano…

Ale vratme se k uplnemu zacatku… 😉

Vyjizdeli jsme v patek v 9,00 rano z Prahy. Posadka:  dva dospely, 2 deti, auto nalozene. Bez rizku pratele.. to jsem matka! 😛
Pres Rozvadov do Nemecka. A tady to zacina. Nemecko je totiz uplne nejhorsi. Pomineme li poslednich (jeste horsich) 300km do cile (to uz necitite zadek a nohy a vetu “kdy uz tam budem” slychate snad co minutu), tak Nemecky usek byl dlouhyyyyy
V Nemecku samy kamion, zacpy, silenci, kteri klickuji..a je tak velike! (To Nemecko) Dlouhe, snad i nekonecne..
Tentokrat jsme se rozhodli, ze misto Andorry (Pyreneje) pojedeme druhym smerem a to pres Pariz. Casove stejny (hodne podobny) usek. Z nasi zkusenosti mnohem lepsi cesta. Tedy, pokud pominu ty nadherne Pyreneje, pak Monaco atd.. Ale, tam uz jsme jeli nekolikrat.
Je cas na zmenu.

IMG_7281 IMG_7299

IMG_7301 IMG_7306

IMG_7307

Do Parize jsme prijeli v patek asi v devet hodin vecer. Po 12h v aute. Doprava v Parizi nas neprekvapila (Tedy me ano, pana tvorstva ne). Manzel vedel, jak to tam chodi.
Chaos!! TOTALNI sehrany CHAOS! 🙂
Takze, kdo zvladl ridit v Parizi, zvladne ridit vsude! Ze je na semaforu cervena? No a co 😀 oni proste jedou 😀 prednost z prava? Tam ma prednost jen ten, kdo se neboji.
Nebo, kruhove objezdy maji kapitolu samu pro sebe. Zadne oddelovaci cary, jako na Dejvicke. Jeden obri pruh a v nem na preskacku stovky aut. Nikdo nevi kdo kam jede. Ale vsichni jedou:)
Auta jsou obouchana, mezi nimi Porsche panamery, Tesly a v tom vy brzdite i ocima!

Dojeli jsme k ni. I kdyz jsme to chteli vzdat a nezajizdet do centra.

K EIFFELOVCE!
Je tomu 10let (fiha, deset let, to je silene, nejak mi dochazi, ze asi starnu, nebo co?), co jsem v Parizi stravila 3 dny. Tenkrat mrzlo a ja si tam koupila me prvni kozacky. Od Bati.
Ze to budou Batovky z Parize jsem nikdy dopredu neplanovala:) A mam je do dnes!

Eiffelovka je nadherna, skvostna a laka k pohledu do oblak. Lidmi zijici tam uz bezkonkurencne okoukana. Ale ja na ni mohla oci nechat. V tu chvili mi doslo, jooo my jsme ve Francii!

“holcicky, vstavejte, jsme v Parizi”!!!!

Kolemjdouci prodavac nam samozrejme vnutil privesky. Hned poznal turisty:) Bez privesku bychom nemohli odjet!
O nadseni holcicek, netreba psat. Mame dokonce vetsi Eiffelovku co blika! Kyc jak bic 😉

Vyjeli jsme z Parize smerem Bordeaux.
Kolem pulnoci jsme to “zapichli” na pekne (cti ciste) benzince, osvetlene. Odpocivadlum totiz uplne neverime. Stahli jsme sedacky do roviny, vytahli vonave perinky, odloupli holcicky ze sedacek a krasne si ustlali na pankace v aute. Miluju nase auto!
Do Bordeaux jsme chteli dojet a prespat v plnohodnotnych postelich, ale uz jsme nedojeli. Unava byla silnejsi.
Zbyvalo nam totiz jeste 357km do Bordeaux a tak jsme to vyresili takhle alternativne, na prasaky v aute 🙂
Ve 4 rano ROZCVICKA! VSTAVACKA! TEPLY KAFE!
Nase 4 hodinova noc byla pratele velice luxusni. Co vam budu povidat 😀
Vycurat, vycistit zuby. Zvlastni pocit, cistit si zuby, kdy za zady se nejaky pan (? asi ridic kamionu) sprchuje.
Spolecna chodba, no 🙂 Toalety se sprchama nejsou v Nemecku a ve Francii nikterak zvlastni. Za to ve Spanelsku v  noci najit benzinku, ktera bude fungovat a ma treba jen ty zachody.. To uz je horsi 😀
V pul pate rano jsem rozcuchana, nevyspala a pomackana nanasela na oblicej (dama no) me plenove serum s ruzovym olejem. Vite, ze se vse co do pleti dodavate ma jemne vklepavat – staci prikladat dlane? Tak toho vase plet absorbuje daleko vice, nez nejakym rozpatlavanim (Market, diky za super kosmeticku!)
No, hned mi bylo lip! Ted ulozit jeste holky zpatky do sedacek a jedeme dal:)

Nejsem moc dobry spolujezdec (kdyz tedy zrovna nespim:D jinak podavam piti, jidlo, obcas spatne poradim, kdyz se divam do navigace a mam pocit, ze to co ukazuje je doprava a ne rovne:))
Takze od tech 4 rano do osme, nez se vzbudily holky (snad zacnu jezdit nocni v autech, doma vstavaji v pet, nejdele v sest!!!!!!!!) a sli jsme snidat, jsem PROSTE SPALA, ale pritom delala, ze nespim. Takovy ten pocit, kdy vite, ze spat nemuzete, nechcete, ale telo nepocloucha.
Vlastne jsem zjistila, jak me stresuje, kdyz auto jede (jak jinak, ze 😀 v garazi v nem sedet nebudu :D) a ja spim/usinam/neudrzim se bdela.. to uvedomeni, ze usinam. Takze ja neridim, to by bylo rychle semnou..Me staci hodina a pul ridit do Ceske lipy ke kamaradce, kam jsem vezla nasi psi slecnu v tydny  a pak hodinu a pul zpet. Natoz 27h ciste jizdy.!!!!

Je 10,30h sobota 18.3.2017 a my jsme ve SPANELSKU! VIVA LA SPAIN!
Pred chvili jsme videli asi na vterinu more! (tim, ze jsme si vybrali cestu smerem od Madridu, tak jedeme vnitrozemim Spanelska a ne podel more.
“Uz tam budeme”? ” uz tam jsme”? Nedokazeme rozjarene deti udrzet v klidu..Vybil se tablet…

JESTE 977km! Na tento okamzik jsme cekali! Az budeme mene, nez..nez 2900km 🙂

Vytahuji omalovanky, take modelinu, zviratka, pribehy a nebo proste s holkama lelkujeme pohledem z okna. Pocitame palmy, to nas moc bavi!

Holkam cesta vubec nevadi, casto zastavujeme. Poprve tuto cestu jeli pred dvemi lety. Fanynce bylo 2,5roku a Rozi 4roky:)

A co jsem delala ja? Hackovala. Urcite s sebou do auta doporucuji neco, cim se zabavite. Uhackovala jsem deku :)!

.

.IMG_7052

.

Dejavu snad na kazdem kroku, na kadem kilometru. Jsme doma. Jsme tu. Je devet vecer a my prijizdime.
Holky do vany, veca a kochat se. Usmivame se jak 4 mesicci na hnoji. Zvladli jsme to!

Přečíst článek

Vcera jsem se zamyslela nad tim, jake to bude za par let.. Jake to je ted, co a jak zmenit, co nechat..

IMG_5233

A to “jake” myslim, jestli stale budu dobihat ten vlak, ktery mi denne ujizdi. Mam pocit, ze mi u zadku hori xyz koudeli a ze jsem stale v poklusu. A uz tolik let…

Celkove tedy, my zeny jsme asi o dost hysterictejsi, nez muzi. Nalijme si cisteho vina 😉 … jsme hysterky (pokud je tu nejaka bezdetna, neciti li se hystericka.. tak nebojte, ty deti vam to vynahradi :D)
Muzi tech xyz “nepotrebnych kazdodennosti” neresi Tech typu muzu je nekolik, o tom zadna 😛 ale jedno vim jiste, kdyz jde o deti, maji to na haku.
Bordel kolem nich je netrapi, to ze se vana myla pred tydnem, nebo mesicem, to neni podstatne.. “tece voda, tece”.. to je pro ne dulezite.
Jestli deti maji tricko obracene si ani nevsimnou a jidlo vzdy nejak vyresi (natoz si vsimnout, ze jsme treba namalovany! A nebo cerstve od holice!).
Z hlediska marketingu rodiny by se dalo s cistym svedomim rict, ze to zvladaji daleko lepe, nez my zeny. JSOU V KLIDU.
Nejsou hysterky.
Nekdy bych chtela byt muzem!:)

IMG_5235

Treba nas den..

V tydnu, pokud to jde, tak Rozi odjede do skolky a ja zustavam s Fanynkou doma (v techto chvilich jsem tak vdecna za tu moznost byt doma, mit praci takovou, jakou mam 😉 protoze byt bezne zamestnana, tak v zari pri Fanyncine onemocneni, davam vypoved a je to.. neslo by to jinak… Fanynka bude doma minimalne do konce roku 2017 a ja s ni…Takze vse je tak, jak ma byt.)
Jen je skoda, ze mou praci me okoli nebere tak vazne. V Cr je nastaveno rano vstavat, s nechuti odchazet, s chuti se vracet domu, vecne si stezovat. No a my se s muzem rozhodli proste jinak a tak bohuzel toto tema nese s sebou hodne, hoooodne moc kritiky 🙂
Myslim tim jiny (pozitivni) pristup k zivotu, k praci z domu…Ta cesta ke svemu snu.

IMG_5225

IMG_5226

Zvoni budik, manzel mne budi a odchazi do koupelny, kde stravi priblizne 20minut..
Ja “v mezicase”  zapnu mozek – Marti, je rano! Uvedomit si ze je rano a vstat. Takova vlna nechuti! Venku ta tma, pod perinou to teplo. Komu by se chtelo vylezat. Priznavam, ze rana jsou pro me kruta..
Budim pomazlenim Rozarku, ta zacne hystercit, ze nikam nejde.. nedejboze, ze zacne plakat, to pak mame vystarano. (A kdyz je vikend, tak si maluji vzdusne zamky, jak se vyspime a ty lumpice prijdou v sest rano?!)
Davam ji muj telefon s pohadkou, uklidni se a ja ji oblekam. Pak pripravuji snidani, varim kafe. V mezicase Roz ucesu, odvadim ji vycistit si zuby, chystam obleceni na ven, poklizim, ustylam postele, vetram..
Pak (a nebo v mezicase, kdyz se Rozi obleka) prijde Fanynka, ta chce pitum (rozumej kakao), pomazlit, pak snidani, obleknout.. V  tom zacne Roz zarlit, ze chce byt doma, Fanynka zas rvat, ze chce do skolky… A to jsme teprve u pondeli..
Vikendy jsou obdobne. Jen je toho daleko vic, nez kdy jindy. Deti jsou schopne snad behem minuty prevratit dum vzhuru nohama.
Jsem na tom obdobne, jako mamy na materske, byt ja na ni uz nejaky cas nejsem. Mam doma miminko, je mu skoro pet let, nikam nesmime, temer za nikym nesmime, za sebou mame hoodne stresu, ja na hlave hooodne sedivych vlasu..A ten vlak, ktery stale jede a ujizdi mi.

Takze, kdo by nehystercil…?

IMG_5228

Cele dny v poklusu. Kdyz nedelam “toto”, delam “tamto”

Ale jinak jsme normalni, nebojte se 😉
Ja jsem prece doma, ja si valim sunky.. 😉 no a ne?!
Verte mi, obcas jsou dny, kdy bych utekla, kdy bych sla rada mezi me vrstevniky..
Ale tech dni “na uteku” je nastesti malo. To jsou ty obcasne smutky a strasti. (ted mne tu Fanynka objima, takze co je vic.. ;))
Ale ta cerna ovce rodiny, to jsem prosim ja..
Mam potrebu vsem dokazat, ze to, co delam je smysluplne a ze jsem stejne dobra jako ty mamy, ktere chodi do prace na osmou a vraci se domu v pet. Stihnou k tomu obstarat celou domacnost a maji cas si s detmi i hrat, ucit se, cvicit.. (ale popravde, tahle varianta mi z logistickeho hlediska vubec neprijde realna!).
I ja mam svou pracovni dobu. I kdyz je trochu roztristena je stejna jako u tech, kteri chodi do prace. Mnohdy mnohem delsi, protoze, prave proto, ze jsem doma… Vybehnu do patra a jsem ve sve dilne… Jsem v praci vlastne porad. Porad ze vsech stran na mne vykukuji resty,
Zorganizovat zivot s detmi.. neni to sranda vazeni. Bud podlehnete a pojedete podle deti a nebo nepodlehnete a deti se musi prizpusobit vasemu zivotnimu stylu. Neni nic mezi.
At jsme doma, at chodite nekam tam pryc pracovat, at pracujete doma, at jsou deti malicke, ci vetsi.. Pro nas mamy je to drina za kazdych okolnosti.
A verte, ze kazda mama to ma jine, preci stejne a kazda mama miluje sve deti, ale pro kazdou mamu je to v mezislovi “nejkrasnejsiho obdobi” zaroven to tezke obdobi.
Mama to resi! Otec neresi!

Kdyby muzi rodili deti byl by zivot naprosto paradni. Oni by totiz porodili (a proto nerodi, protoze uz v tu chvili by umreli:)) a v zapeti by prcek byl naprosto samostatny!:) Zadne piplani jako my matky!:)

Takze k tomu vlaku.. Denne s manzelem nestihame, denne delame uplne vsechno, denne jsme v letu mezi vsim a pritom nicim, dny nam protekaji mezi prsty, prestavame si pamatovat co bylo vcera, natoz pred mesicem.
Ja si zacinam psat listecky.. treba seznam na nakup…, ale kdyz jedu na nakup, zapomenu ho doma takze stejne pulku nekoupim a tu druhou jsem vlastne ani kupovat nepotrebovala.. no tak si to zopaknu..

Je vecer, .. Piju vino, pisu vam sem a vlastne je vse tak krasne ruzove, ze bych ani nerekla, ze tohle vse jsem napsala ja?
Noc co noc chodim x krat kontrolovat do postylek holcicky. Rozplyvam se nad svymi andilky a kazde rano to zapominam, protoze se z mych andilku stavaji certi! Porad se perou!!!!!
Dny travim temer v behu, vlastne uplne v behu. Ze dne je najednou noc..

Snu plno, takze je na case si je plnit.. Vrasky nepockaji..

IMG_5227

 

PS: jedna cestovni taska, treba do porodnice 🙂

 

 

 

 

 

 

 

Přečíst článek

 

IMG_1010

Konecne odvaha do barvicek! To mam rada a mam vzdy nejvetsi radost, kdyz se toho zakaznice neboji. Strasne moc mne to bavi! Dalsi z rady kabelkobatohu MAES.

Je rijen.. Uz druhy den. Nedele 6,30h. Kazdy spi a ja uz pracuji. Cas se nepta a tak nahanim praci brzy rano, ci pozde vecer..
Za chvili se zacit chystat a do nemocnice…
Ani nevim, nevim, jak mesic utekl. Mam ho v mlze. Zive si samozrejme vybavuji vsechny bolestive vzpominky, ale nejen to. I ty vzpominky, jak jsme se sekrabli z toho dna a rekli si, ze s tim sakra musime neco udelat a ze teda budeme bojovat. Byt silny a pozitivni je jeden veliky krok k vyhre. Verte mi. Brat veci tak jak jsou je tezke prijmou, ale kdyz se to naucite, otevre se vam tolik cest, o kterych jste predtim nemeli ani tuseni.

Fanynka zacina od pondeli rehabilitovat. A raz a dva a raz a dva.. To dame 🙂 !
V nemocnici jsme domluvene, ze od utery nastupuji do nemocnice!  Kdy, v utery jeste Fanynku ceka jeden vykon. A to transplantace umele kuzicky na nart. Ma tam propadle, “mrtve” mistecko a je potreba ranu zacelit.
Pak,  kdyz situace bude takova a vse pujde dobre, tak by se Fanynka extubovala. Ale to prebiham.. Plan je v utery operace nozicky a pak verime, ze vse pujde dobre.
Budu svoji holcicce nablizku, drzet za rucicku, tisit, hladit, povidat pohadky, mazat, myt, cvicit.
Nicmene 😀 bych nebyla ja.. ted se trosku smeju, protoze to tu asi jeste nemeli. V prazske nemocnici, oddeleni JIRP.. jedna blazniva matka ubytovana, jako doprovod a ona si potahne s sebou sici stroj a latky 🙂
No aby ne! Nova, barevna prosteradylka detem pod hlavu by nasil jinak kdo? 😉

 

Přečíst článek

 

 

… zni mi v usich vlastne denne..
Nejlepsi varianta ze vsech je, kdyz jsme prave v polovine nakupovani naseho nakupu na cely tyden.. A holky se do vsech stran rozkrici “maminko kakat”! Panenky se mi protaci vsloup, to mi tu chybelo. Staci ty hadi ruce a nohy co trci z kose a berou vse, na co prijdou…Coze jsem to chtela vlastne nakoupit? 🙂
“Nevydrzis to jeste”? odpovidam. V tu chvili se nejeden opoti.
Co s kosem, ktery je jiz do poloviny plny, jak se dostat co nejrychleji ven a nevylozi nam tu nekdo ten nakup?

Nebo, kdyz jedeme po dalnici, kde se neda, opravdu neda zastavit. K tomu se ted pridalo i zvraceni. Bezvadna kombinace 🙂 Kdyz moje starsi dcera presahla 5.rok, tak staci abychom minuly ceduli mesta a uz musim zastavovat. Kinedryl!

“Maminko, mam prujminek” ozyva se z koupelny, kdyz se rano chystam ukousnout prvni sousto snidane …

“Maminko, potrebuji utrit”, kdyz jsem na opacne strane domu.

:)))

Dalsi pokojicek black&white, tentokrat pro maminku Vercu a jeji holcicky.
Vlajecky, boxy na hracky a polstarky mrak.

Ja se loucim, vytahuji kineryl (co kdyby:)) a mizime ke kamaradce na chatu! Ale to pocasi mi pekne stve.. Vcera pry byl posledni teply den tohoto leta. A ze jich letos bylo teda hodne.. My se jeste ani jednou nekoupaly 🙁 Fnuk!

Krasne utery!

Přečíst článek
To tady jeste sedite?
Prve alou pro svestky!!!.. 🙂 Rostou uplne vsude!
.
.
.
.
Tak co mate?
Dam vam recept.. ale psssst! Je totiz desne tajny..
Je od me nejlepsi kamardky Peti, tak od jeji babicky.
Jako male holky jsme k jeji babicce chodivaly.. 
“Peto, mam budaky, prijd si”..
.
.
.
RECEPT!!! 

INGREDIENCE NA KYNUTE TESTO:
     40dkg polohrube mouky
     30dkg hladke mouky
     sul
     10dkg cukru krupice
     12dkg tuku (4dkg oleje, 8dkg HERA – ale mame vyzkouseno, ze ze         sadla jsou taky uzasne!)
     2vanilkove cukry
     2vejce
     4dcl mleka
     8,5dkg drozdi – tady se asi pekarky pozastavi, proc tolik               drozdi, vzdyt to neni ani kilo mouky 🙂
     To proto, aby byly buchty tak nadychane a vlacne 🙂

NAPLN: mak, cukr, mleko a svestky 🙂

Vypracujeme hladke testo, ktere nechame hodinu pod uterkou vykynout (ve velke zadelavaci mise).
Po vykynuti odkrajuji lzici kusy testa, na pomouceny val, testo roztahnu a plnim 1/2 svestky a pridam maku, kolik se jen do buchty vejde 🙂 (namlety, spareny s mlekem a cukrem)
Kladu na plech a kazdou zvlast potiram rozpustenym sadlem (aby se k sobe nelepily), necham dokynout.
V mezicase si rozehreji troubu na 180st, po dokynuti buchet dam plech pect.
Peceme dozlatova 🙂
Po vytazeni pocukrovat.

MNAM!

Přečíst článek

Domecek jsme holkam sami vyrabeli. Staci par prkynek, sroubovak a dostatecne dlouhe srouby, barva… Neplanovane se nam tam idealne vejde matrace sz male detske postylky! 🙂
Tady na mem facebooku je i kratke video z vyroby domecku 🙂

Kdo mne sledujete na instagramu (tady), tak vite, ze vam tady na blogu dluzim straaasne, ale straaasne moc fotek a povidani 🙂
Jsme temer v polovine leta – UZ?!
Je pravda, ze prvni tri tydny byla tezka flakacka. Holky doma, zadna skolka, zadny rezim. 
Delaly jsme si boruvkove livance a palacinky, 3dny po sobe jdouci jsme byly cely den v lese (holky stavely domecky skritkum a ja sbirala boruvky na mrazak, objevovaly jsme zabky a slepyse, ruzne broucky a sbiraly bylinky), pak u nasich na chate, venku, u potoka, u babicky…
Porad dokola varime z domacich brambor, jime okurky, dyne, cukety, rajcata, merunky, svestky – snidam Budaky ze svestek! 🙂
Z rybizu mame tu nejlepsi stavu na svete – doporucuji! Zavarit co nejvice a nejlepe na celou zimu! 🙂
Doma se nam to cim dal vice zabydluje a ja vice siju.
Ted holky na tyden ve skolicce (jeste ze to jde a ze tu skolicku mama – tady si predstavte modliciho se smajlika :))), protoze prace nepocka. Od pondeli siju, snazim se dohnat emailove a vsechny resty, co se mi tu za tri tydny nahromadili.

Dva pokojicky pro Madlenku a Marecka. Kde se prave nove maluje a vybavuje, takze nove doplnky musi byt!
Jen ty zavesy tady chybi a jeste ty boxiky na hracky.. ale ty treba priste 😉

zavinovacka pro panenku do kocarku 🙂
perinka a polstarek do postylky pro panenku

mrackove polstarky

Vlajecky Madlence

Vlajecky Mareckovi

Stroj ted nezahali! :))
Krasny ctvrtek

PS : kabelka je volna 🙂

Přečíst článek
Ruze od tatinka a lucni od holcicek

..slychavam kazdy rok.
Tedy posledni dobou uz spise ctu zpravy na messengeru. Jak nas ta doba technologie pohltila.
Doba pohledu byla kouzelna! Do dnes mam schovane z detstvi prani k svatku, narozeninam, z taboru 🙂
Je strasne fajn, kdyz vam nekdo popreje. Kdyz si vzponmene! 🙂 

Nejkrasnejsi prani bylo od Rozarky. Poprala mi uz vcera a natrhala pro me krasnou lesni kyticku.
Rano to dovrsila jeste obrazkem pro maminku (jak skacu na skakacim hrade a pry mam velikou radost)..ta holka me zna!

A tak jsem si rano upekla kolac. Lesni samozrejme.
V mrazaku mam 4litry boruvek a malin, mnam!
A jeste si koupila novou prostirku. Ze sekace za 10,- :)))

Je strasne jednoduchy!
Do misy vyklepnu 3 cela vejce (Od slepicek! Ne z obchodu!..kdyz nemame od slepicek, nemame zadne. Z obchodu uz nikdy nekoupim – ten rozdil je tak veliky :)) a nasypu jeden hrnek krupicoveho cukru.
Vysleham do krasne bile peny.
Pridam 2hrnky prosate polohrube mouky s jednim sackem kypriciho prasku a spetkou soli.
Naliju 200ml slehacky na slehani a poradne promicham.
Testo jsem mela tuzsi, presto tekute..ale tuzsi.
Bud muzete dat do vyssiho plechu, nebo jako ja, do dortove formy – tu mam posledni dobou rada. Vymazat maslem a vysypat (hruba mouka, strouhanka nebo kokos..) a nebo vylozit pecicim papirem.
Hojne jsem vrch testa posypala ovocem (maliny, boruvky, rybiz, jahody). Boze mnam! To leto! 
Pecete na 180stupnu, do zezlatnuti.
Radeji zkuste pred vytazenim z trouby, zdali se testo nelepi a je kolac poradne upeceny – propichnete spejli na nekolika mistech.
Tak a ja si preju…
Milujte se a jezte tak dobry kolace, jako my! :)))

Přečíst článek

Leto je tu!
Miluje toto obdobi snad nekdo vice, nez ja? 🙂
Porad pecu nejake buchty. S tvarohem, s drobenkou, bez drobenky, naposledy kolac s boruvkama, svestkama a makem 🙂
Udelala jsem z 15kg ovoce marmelady, neustale vyrabim nejake sirupy a susim byliny. A to jsme teprve na zacatku! 🙂
Vse plodi, vse je zelene a barevne, vse tak voni a chutna. Nejradeji bych zabalila stan a jela nekam kempovat.

Jsme porad venku. Porad! Obrazime bazenky, lesy, louky a potucky.
Holky chodi pozdeji spat, dele rano spinkaji.
Siju z cim dal barevnejsich latek, siju vic. A tady nova, namornicka kabelka 🙂
Nove latky, kozenky, nove brambory od babicky, mrkev, hrasek ze zahradky, cukety..

Oficialne jsem leto zapocala vcera prvnim aperolem “Mezi ploty”..
Mame totiz desne fajn sousedy. A ti maji desne fajn deti.
 Jsem tak rada, ze si behem tak kratke doby nasly holky kamarady. A ke vsemu hned za plotem! 🙂 Vazne se na zahrade tak vyblbnou.
Tuhle stala Rozi na sve strane plotu na zidli a Emicka z druhe strany a asi hodinu jsem o holkach nevedela. Vypravely si o kouzelne vile. Nachystaly ji na plot listy bezinky, aby si z nich udelala saticky 🙂
Casto tu probihaji vymenne akce, kdy mame na zahradce i 7 deti a nebo naopak, kdy se nase deti nakybluji k sousedum.
A my rodice se po vecerech schazime u naseho drateneho plotu (BEZ DETI :D), ktery deli nase pozemky. “Mezi ploty” 🙂

Proste leto, jak ma byt!

Pri vyberu fotek jsem bezradna. Vsechny jsou pro mne dulezite..

Přečíst článek

Zarekla jsem se, ze uz nikdy, nikdy, nikdy nebudu psat  “nocni”clanky.
Dopada to tak, ze po celem dni behani, podavani, utirani, siti, sekani, myti, oblekani, krmeni, vareni. Proste vseho toho maminkovskeho tu sedim a jen tupe koukam do pocitace.
Vlastne me tenpo se s uspanim deti radikalne snizuje!
V tu chvili jsem ale jeste schopna nejake akce, takze se snazim dodelavat resty.
A ted jsem uz v koncich. Blizi se 23h nocni a ja se vidim uz pres dve hodiny v perinach, ale.. Ale, to co by pockalo na me na zitra, to by se navalilo a pak bych nestihala.
Takze to tak obcas je.
Ve finale zjistuji, ze vam chci rict vse, no a nereknu nic.
Tasticka pro Maru. Ucitelku v skolce se kterou jsme se minuly tyden 
rozloucily.
Domaci jahodova navrch 🙂 sladka, to aby mela sladsi zivot.
Fanynky skolkovy obrazek. Miluji vodovkove obrazky!!!!
Tak a ted uz  dobrou noc!
EM*
Přečíst článek
Kazdy den po skolce se snazim holcickam udelat program. 
Kazdy.. Obcas to samozrejme nejde, neni treba nalada, tak jsme doma. Ale kdyz to jde, mizime pryc.
Kdo ma deti, tak chape. Byt doma neni uplne ten spravny orech 😉
A co je vic, nez ty stasne rozzarene oci a to vecerni vypraveni o rekapitulaci dne. 
V takovych dnech stoupaji veskere hodnoty rodineho ziti a je to tak krasny. Byt spolu 🙂
Kamaradka nas vytahla na prochazku. Neplanovane, necekane. Vzit batoh, svacinku a jit..
Zijeme v tak krasnem meste. Ach 🙂
Kousek od domu mame nadherny les Tiche udoli. Ktery se tahne od Suchdola, pres Roztoky, do Unetic.
Vedela jsem o nem. Ale pouze z doslechu. Chystala jsem se tam, ale sama tam jit, to jsem se bala.
To ze budu nadsena jsem vedela uz predem, ale ze az tak? To ne 🙂 
V tu chvili jsme se ocitly uplne jinde. Ze mame Prahu na dosah? ..:)
Neni mozne …
Prselo, melo prset, chvili tepleji, chvili chladneji. Takze holiny, nepromokave bundy a kalhoty a slo se!
Bylo nam bozsky! 

Deti si strasne moc uzily skakani do kaluzi. 

V polovine cesty jsme nas plan vratit se zpet k autu zmenil na plan B) – dojit do Unetic. Vzdyt je to uz jen 2km 🙂 to je tamhle za rohem.
“Dame si u Lasiku jejich uzasne kolacky”, rika Jana. Tak to me dostalo uplne nejvic. Nikdz jsem nejedla lepsi kolac. Mnam!
A ty prostory, ach 🙂
Utikat na autobus a domu..
Deti unavene. 
Vykoupat a spinkat 🙂

/ byla jsem tak nadsena, ze jsem tam v nedeli vytahla spolu s detmi i meho manzela a moji maminku, ktera prijela na poklidne kafe – jeste, ze mela kecky a ne sandale 🙂
Tentokrat jsme sli polni cestou, kterou mame primo za domem. Avsak ten autobus, hmm, tak ten nam zpatky nejel 😀
Bourka hrmela z oblak a my pelasili po svych polem domu.
To bych nebyla ja, abych cestou nenarvala nejakou kytku. Uz kvete Trezalka teckovana! 🙂 (treba na zlucnik a jatra)
Vecer jsem se usmivala jak mesicek na hnoji. Spokojena. Tak moc spokojena.

Skore 4,5km v nohach. Nasich –  to se nepocita. Hlavne tech deti. Byly uzasne!
Tak a ja balim par svestek a padime k potucku. 
Mejte krasny den
*M*

Přečíst článek