Mini košík

IMG_0796

IMG_0799

IMG_0794

IMG_0795

Je to jiz dlouhych 11dni co nemame Fanynku doma.
Stale v umelem spanku, na mimotelnim obehu – kdy krev se okyslicuje mimo telicko, stale plne zavisla na pristrojich a lecich.
Ale bude lepe! Prvni malilickate krucky vedouci k nasi zivotni vyhre! Dnesni pozitivni zpravy jsou, ze plice se zacelila  – zanet udelal velikanskou paseku, (o tom priste napisu dlouhy clanek) ale dirka, ktera vznikla pred osmi dny v prave plici se zacelila. Dnes Fanynce vyndali dren, ktery prve odvadel vypotek a posleze vzduch. Nejradeji bych skakala do vzduchu, ale nechci predbihat a mit radost. Stale musime jet v rezimu, stale bojovat.
Kazdy sebemensi krucek je pro nas ale nesmirne moc vyznamny.
Procalcitonin klesa – bakterialni zanetlivy parametr, coz je strasne dulezite.
Puvodce zapalu plic, v takove mire ve kterem je..nezname… Nerozumim tomu, nevim, jak je mozne, ze u  takto zasazeneho telicka takhle velikym zanetem, potvrzenym zapalem plic se nenasel puvodce.. Asi to mohlo byt ale cokoliv. Fanynka mela chronicky nemocne plice od narozeni..coz jsme se dozvedeli vlastne nedavno…….
Hlavne diky teto zkusenosti, ktera nam zivot obratila vzhuru nohama….  To, ze se Fanynka mela lecit od propusteni z inkubatoru.. to jsme nevedeli. !!!!????????
Takze u Fanynky to mohla zpusobit ma angina, kterou jsem prodelala. Plice byly uz tak oslabene, rok co rok silene kasle. Od zari do dubna. S leky na alergii, kterou nikdy nemela.. Proc???!!!
Vse, co se ted deje, je drijak, vse je neco za neco… Bude to dlouha rehabilitace, dlouha udrzovaci lecba, ne li celozivotni brani leku.
Ale tohle my zvladneme..

Pritom vse tak zbytecne.. Nic z toho se stat nemuselo.
Vice se vypisovat nebudu..Vse Fanynce pisu do denicku..Stejne tak, jako pred ctyrmi lety jsem psala o jejich kruccich, ktere dohanela v inkubatoru, mimo brisko. Tak pisu i ted. Den po dni, krucek po krucku. A vsem moc dekujeme za vase slova a podporu, kterou nam kazdy den posilate.
Na fb vytvorim album, kam budu davat fotky darecku, ktere jsme dostali pro Fanynku.
VSEM MOC DEKUJEME ZA VSE!
Dnes jsem dokoncila jednu velikou objednavku. Mam z toho radost, prace odvadi myslenky a dokazu se trosku uvolnit. Takze pomalu zas pracuji, po chvilkach kdy to jde.

Tady jeste 4x polstarky mracky, 3x ctvercove polstare (sypek a potah), filcova zavesna sedo bila dekorace (kolecka nad postylkou) a jeste jeden veliky prehoz 200 x 150cm  pres postel. Oboustranny bila a sede trojuhelnicky.

IMG_0829

IMG_0831

IMG_0833

IMG_0834

 

Přečíst článek
Ptacatko moje oslavilo uz ctvrte narozeniny!
Samostatna a tak sikovna holcicka!

Zadna boule neni tak velika a zadna odrenina neboli tak moc… Tim by se Fanynka dala charakterizovat. Neni vubec lakoma, je tak stedra a tak hodna. Ty jiskricky v ocickach mluvi za vse. Je stastna a my s ni 🙂

Tady nejednomu tuhne krev v zilach, vsak se ma foukat dort. Neco v zivote male holcicky, co je tak dulezite, prece! 🙂

 

A uz to jede.. “mamii, ale ja chci foukat, ne Fanynka”! “Rozinko, dneska ma Fanynka narozeninky, co kdyz budete foukat spolecne”? “NE”!

 

Po chvili usmireni, zase velka laska.

 

 

 Dort od maminky, prece 🙂 Boruvkovy lesni

 

Jsou to moje holky, miluju je, daly mi do zivota ten pravy zivot. Ziju pro ne a vse co delam, delam pro tyhle dve certiska.

 

Ale, na samem zacatku to nebylo vubec jednoduche.. Tady je Fanynka asi 12h po narozeni. Neco malo pod 450g, zaintubovana, samospad do briska na mliko. Jedla ze zacatku 1ml mleka..ve 24.tt.
Teplomer byl veliky temer jako ona. Moje kapesni miminko.
Jsem ta nejpysnejsi mama..
Fanynko bud takova jaka jsi, milujeme te!

 

 

Přečíst článek

Vybrat fajn skolku, k tomu tenkrat jeste ze Spanelska “na dalku” bylo docela tezke. Ve finale se nam nahromadilo vice nahod. Moc prijemnych nahod, ktere nas privedli do mesta, kde ted bydlime.
Strategicke misto, jednoznacne!
Nechteli jsme u deti ztratit ten naboj, co anglictina nabizi. Tak v tom obe holky pokracuji.
Odmenou nam jsou ty spokojene a stastne deti a jednoduchost, co jim budoucnost nabizi (kde kdo si vybavuje ze zakladni skoly to silene biflovani ciziho jazyka, brr).
Dalsi v poradi skolkove pevecke vystoupeni
Holcicky nam odjeli POPRVE v pondeli na skolku v prirode a dnes se vraci. Uz se taaak tesime!!!! 
U me nastala krize hned druhy den –  paradoxne vetsinou tuto zmenu hure snasi rodice a ne deti. Uzili jsme si to, ale uz se tesim, az je budu mit u sebe.
Krasny patek 🙂

Přečíst článek

upraveno 2.6.2016 🙂
Od letosniho konce unora jsem byla s detmi v Cr, kdy manzel musel jeste pracovne zustat na Gibraltaru.
Takze, temer vsechny nase veci a vybaveni se nalozily v unoru do transita, vcetne psa a kocky a jelo se.
Tehdy jsem o nasem stehovani psala v clanku 🙂 

Nyni jsem si finalne jela pro manzela, zbytek veci.. Naposledy se rozloucit s tim vsim, co nam 4 roky delalo domov, s prateli, se slunickem.. 

Poprve bez deti! POPRVE!!! Sami dva, bezdetny par na tyden. UPLNE POPRVE SAMI 🙂 NEUVERITELNEEEE (Pozn: zjistila jsem, ze bez deti se clovek desne nudi!.. tedy ne ze bych si ten tyden neuzivala, to maximalne.. Ale vlastne si to bez tech nasich certisek neumim uz vubec predstavit :))) ).

3 dny uplneho nicnedelani, valeni se na plazi, zadneho vareni, uklizeni. Poprve po 5ti letech moci vypnout, na tech par dni.. Byt sama. V tu chvili jsem si uvedomila, co vse nam zivot v cizine prinesl. Co Spanelsko umi nabidnout a co i za tim vsim nespokojenym mym chticem vratit se zpet do Cr bylo 🙂

Obohaceni. To nejvetsi zivotni obohaceni, co jsme mohli jen dostat.
To, co vyjadrit slovy proste nejde. To se musi prozit.
Je to, jako by clovek vstoupil do jineho sveta.
Kolikrat mam pocit, kdyz pratelum vypravime, ci diskutujeme o zivote jinde.. Jako by nam neverili. No jo… NEZAZILI TO.. 🙂

Nastala nase “SVATEBNI CESTA”. S manzelem jsme to tak pojali, avsak po svatbe mame uz skoro 6 let. Jelikoz jsme na zadne svatebni jeste nikdy nebyli (kdyz nepocitam tu uzasnou dovolenou ziti u more 😉 ).

Ve ctvrtek 19.5.2016 mel Petr posledni den v praci…. 
Vecer jeste ten den jsme vyjeli.
Prizanm se, plakala jsem. Kdyz jsem ve zpetnem zrcatku videla Gibraltar jak mizi v dali.. Ty vzpominky byly tak zive. Kazdicka minuta stravena tam se mi promitla. Ten nas zacatek, to vsechno.
Cely zivot deti, prvni sluvka deti, prvni krucky, prvni maly kamaradi, skolka, skola.. Ti lide.. Hlavne nase pady a vzestupy.

Dekuju.. Za to bohatstvi, co jsme si mohli odvest, za to, jak jsme se zmenili. Dikybohu!

… byla pred nami nejuzasnejsi cesta. Nas eurotrip!
Projeli jsme 10zemi! (doplneno: Gibraltar, Spanelsko, Francie, Monaco, Italie, Lichtenstejnsko, Svycarsko, Rakousko, Nemecko a Cechy :)) Za 4dny! Z toho jeden den stravili v Saint Tropez, kde jsme spali v apartmanu. Zbytek byl poradny punk v aute!
Prijeli jsme v nedeli 22.5.2016 v 7hodin rano. Po hodine spanku na Nemecke benzince..

Kam se hrabou nekolika hvezdickove hotely a apartmany!
To, co jsme za 4dny zazili, bychom v zadnem nudnem hotelu nezazili a nevideli :))) (tady si predstavte ten nejstastnejsi a nejspokojenejsi smajlik :)) ).

Zabalili jsme posledni veci, vzali malou svacinu a jeli.
Prvni poradne tankovani, PLNOU!
Jelikoz pres noc je zvykem, ze jsou spanelske benzinky zavrene. Cili, jakmile jsme potkali nejakou, ktera mela otevreno, ihned jsme dotankovavali.

Zacalo se nam vypoustet predni kolo.. Hm, super…mame v nem hrebik!
Manzel koupil penu, kterou kolo napustil, pena gumu zacelila a jeli jsme (s takto zacelenym kolem jsme na predeslem aute najezdili asi 4tis km, take s hrebikem v kole, takze co se muze stat… Urcite nic….).

Vyjeli jsme na vecer od GIBRALTARU. Smer sever..
V pul druhe rano jsme zastavili na frekventovane benzince kousek pred Valencii. Na kratky spanek.

V sest rano 20.kvetna 2016 nas cekalo uzasne probuzeni… Vychod Slunce.. Kdy obrovska zhava koule “vyleza” z morske hladiny..
Slunicko je opravdu nekolikrat vetsi, nez vidime v Cr.

K Valencii je cesta nudna, pusta, kamenita a prasna.. Ale jakmile prejedete Valencii, tak se krajina zmeni. Vsude lany olivovniku, pomerancu, obhospodarovanych poli..
Pred Barcelonou se pole vystridaji ve vinice (Hola Rioja!!).
A chvili na to bylo nase posledni rozluceni se Spanelskem.. 1100km za nami…

Adios Spain a Bonjour France! 🙂

Jelo se nam krasne, i s hrebikem v prednim kole, na ktery jsme uplne zapomneli.

Hranice Francie..klidne prejeti, my stastni, ze se blizi nas dnesni cil a to Saint Tropez, kde budeme prespavat, uzasne azurove pobrezi, slunce a krasny den.

V tom docela rana, smyk volantu.. co to je???!!!
KOLO!!!.. No to je jasny! “Bude to kolo”..hulakam na manzela..
Zastavujeme, kontrolujeme pneumatiku, ta zcela v poradku..

Divny.. 

Asi kaminek, ci prudky vitr (dost foukalo). Tak vyjizdime dal, kde po par metrech odstavujeme auto ke krajnici, na celkem rusne dalnici..
Kolo bouchlo. Hm…

Kufr uplne, ale uplne nalozeny vecmi.. “Kde je zlato trojuhelnik”..
“Mame vlastne hever”??????
Kde ma tohle auto rezervu..??? 
Nasledovalo pul hodinove paceni rezervy z pod auta, kdy jsme stejne cely kufr museli vyndat, prestrihnout lano, ktere rezervu drzelo (nesla sundat), nandat kufr zpet..
Manzel pod autem, ja ve skarpe, kolem nas kamion za kamionem. Srdce v krku..
Nastesti se nam to podarilo.. Jeste ze vzal z garaze tesne pred odjezdem ty stipacky! 🙂
A jeli jsme dal 🙂 (ted se tu hlasite smeju, kdyz na to zavzpominam :)))

Francie je nadherna, i kdyz ji vidite pouze z auta. Bavilo me pozorovat menici se krajinu, barvy, architekturu.
Koupili jsme si prvni suvenyry. Marseilske mydlo! Avsak samotna Marseille mne “zklamala”.. Cekala jsem prekrasne mesto, namisto jsme videli betonove mesto. Zadne obchudky s temi mydlicky a bylinkami. Ale verim, ze mit na Marseille vice casu, bylo by to lepsi.
Vzduch nam hlasil ve stinu 30stupnu, my totalne spinavy od skvary a vymeny pneumatiky. V zivote jsme nebyli vic spokojeni. Povedlo se nam to a proste jedem dal 🙂
Naprosto nas odrovnala cesta z Marseille po pobrezi. Naprosta pohadka. Nespocet odstinu zelene. Vsude vinice, VSUDE!. Stromy, lesy, louky, utulne domecky. Ta vune ze vsuderostouci jasminy (kde ji prosim v Cr sezenuuuu?).
Poslednich 170km do Saint Tropez! SPRCHA!

Cetnici ze Saint Tropez 🙂
Jsme tu.. 1750km od Gibraltaru..
Stravili jsme den a noc v pronajatem apartmanu v Saint Tropez.
Rano po probuzeni posledni hygiena a jedem 🙂
Snidani jsme si koupili ve francouzskem supermarketu, popojeli k azurovemu pobrezi a na kameni s vyhledem na more posnidali.
Byla to ta nejluxusnejsi snidane v mem zivote (kdyz nepocitam tu snidani v Podoli tesne po porodu Rozarky, ta byla nejvic :))).

Dalsi zastavka v Cannes (kde se nam podarilo chytit posledni den filmoveho festivalu), Nice, Antibes (pred sedmi lety nase prvni dovolena, prvni trip autem) a Monaco!
Vedeli jste, ze Monaco je samostatny stat? Velikost mesta, asi jako Gibraltar. Na uzemi Francie, ale s Francii nema nic spolecneho 🙂 Druhy nejmensi stat na svete.

Monaco

ITALIE..
Tady to clovek pozna, jen sem vjede…. :)))
Tak kouzelne. Jen se podivejte na ty domy.
Jak je vse naprosto typicke pro tu danou zem..
Nicmene, co se silnicniho provozu tyce, tak treba prave Italove nemaji omezenou rychlost.. 
Cili, pokud pojedete treba 140km po dalnici, urcite pocitejte s tim, ze pro Italy budete “snek” a budou vas v rychlosti min 180km predjizdet 😉

Z Italie jsme zamirili do Svycarska.
Ty hory, ty obri nadherne kopce. Kde temer kazdy vrchol je zasnezeny. V tu chvili mate pocit, ze jste se ocitli v pohadce “Mrazik”. Ze jste v miste, kde se zastavil cas. Vse je tam tak jine a pritom nadherne.
Uz se stmivalo a tak jsme radeji vyrazili dal. Cekala nas nase nejdelsi (a vlastne nejhorsi) cesta. Samotny konec a jeste pres noc a na jeden zatah. 700km..
Tma, monotonost, uz jsme vedeli, ze nas neceka zadny vyhled a ze za par hodin musime dojet domu, do Cech.
Pred koncem Svycarska jsme zastavili na benzince. Ja tvar nalepenou na skle, oci, ktere se nedali otevrit, mozek mi vypinal a ja usninala.
Manzel zavelel.. “jdem si pro kafe”.
Bylo to nejnhusnejsi a nejdrazsi kafe, co jsme kdy meli. Kelimek stal asi 5 euro. 
Ale potrebovali jsme “nakopavac”.
Jeli jsme dal. Za nami bylo v kolech 2800km, kousek od Mnichova, 2.hodina ranni a poslednich 400km pred nami. Krize nastala..
Hodinovy spanek a zas jet. Prekonat krizi.
Nejhorsi je, jak je tma. Ale, jakmile se zacne rozednivat, clovek dostane novou energii, je na co se divat a cim se zabavit:)
A tak v 5,34h vidime, jak vychazi na ceskych hranicich Slunce.
O dost mensi, nez ve Spanelsku. Take o dost drive.. Tam jeste v sedm hodin rano je tma (a ja proc me ty deti vstavaji po pate ranni..? uff :)))
Take o dost chladnejsi vzduch. Ten hlasil 5stupnu.. Ja plavky, tilko a zabky na nohou.
Ne, v tu chvili se mi vuubec nechtelo ani curat, jaka byla zima.
* JSME DOMA *
Přečíst článek
Nikdy jsem nebyla mestskou holkou, avsak jsem cely zivot ve meste bydlela. Tedy sice v jeho okrajove casti, ale s centrem jsem se setkavala temer denne. Vesnice a typicke pro vesnici mne tahlo (a stale tahne) vice.
Jako dite jsem lezla po stromech, varila z kralicich bobku, krmila prasata, zametala u slepic a nejvic ze vseho jsem milovala kravin.
U babicky na vsi.
Joo, to bylo detstvi:)
Ta volnost, vzduch! Zadne panelaky, ale priroda.
Dekuju zivotu, ze jsem vyrostla na “vzduchu”.
Pamatuji si maminky vyraz “Marfuso, slez z toho stromu!”. Kdyz to bylo nejlepsi misto na hrani si s panenkami. Sedet na udirne na zahrade a “varit” tam.
Snazim se to vse vstipit do mych deti, at zkusi vse. Jen ne nudu.. Ta k nam nesmi 🙂
Tahle kara “odvozila” uz moji mamku, strejdu, me, sestrenice, bratrance a ted vozi i moje holky. 
Fotka mluvi za vse .. :))
A vlastne ostatni take..
To je ten zivot, zivot venku 🙂

VODA!!! Zivel vsech deti. Jak je voda, je klid 🙂

S prababickou, za prapradedou a praprababickou…

Proste venku 🙂

..na caj 🙂

Zapomnely jsme doma babovicky…na co?? Staci par kelimku a hlavne voda! 🙂

Ty nejhezci jsou ty nejvonavejsi, ty z prirody (a ne Holandska 😉 ) Docela mne dostava, jak se to opomiji. Nerikam, miluju treba tulipany. A v Lidlu maji levne a krasne. Ale cim dal mene vidim natrhanou kyticku ze zahradky, ci z pole. Jako bychom tim snad urazili? Naopak!!!

Z hluboka dychej

Odpocivej, energie k tobe prijde sama. Vcera jsem v radiu slysela, ze stromy uklidnuji. Nevim, jak to pusobi na vas. Ale pry staci pohled na strom v parku, na namesti..Kdekoliv. Ja jdu radsi do lesa.. 🙂 Park me neoslovi 🙂
Krasnou nedeli, u nas jede modelina a ja jdu balit!

Přečíst článek
…radosti..

Z kuchyne se line vune kopriv. Susi se. Treba do caju 🙂
V kastrolech zas dve varky nachystane na pampeliskovy med (recept pak vlozim na blog)
Slunicko a jeho stiny. Dneska v Praze asi minutu snezilo! A rano byla nula!
Kocour Trevor.
Pastelky 24h denne.. Rozarka nemuze ani dospat rana a tak vstava uz v sest a taha sesit a pastelky.
Velka pohoda.. Vsechno!

Tyhle dny jsou strasne fajn. S holcickama jsme si uz najely na svuj rezim, kdy ja delam mamu a tatu zaroven. Dny mame perfektne casove rozdelene.
Zvykani v Cr bylo hodne pomale, ale uz se vse ustaluje a je nam moc fajn:) Hlavne mame vybaleno! To bylo nejhorsi, najit vecem spravne misto.
Obcas to je dost narocne, nepopiram :)… Ale, ktera z nas to nezname. To vecerni ocekavani, nez prijde manzel, tata deti domu 🙂
Ja, ted takovou “vyhodu” nemam. Protoze jsme kazdy v jine zemi 🙂
A maminek, kdy je manzel v zahranici je mraky. 
Treba ty, ty, ty a ty…
My to ted mame casove ohranicene. Vim, ze to za nejaky cas skonci a pak budeme prevazne spolu. Sluzebni cesty to jako by pak ani nebyly. Ty se oproti tomuhle pocitat nebudou.
Uz jsme zvladli byt “odlouceni” rok, kdyz se Fanynka narodila. To jsme se za ten rok videli parkrat. Asi tak necele dva mesice dohromady (za ten rok). 
No a za chvili nam to skonci (budeme si lest na nervy? Neeee.
Me to neda a trosku se rozepisu, treba nekomu zvednu nalacdu, ze v tom neni sam a ze vlastne vazne o nic nejde 🙂

Na vse se da holky zvyknout! Vse se da zvladnout, vse ma reseni..
Verte mi! 

A vlastne zadne sileni a katastrofy se nekonaji. 
Naopak je nam moc fajn (jen to styskani a prazdne noci to je ubijejici, ano to je). Ale, umime si ten prostor vyplnit tak, aby nam  cas rychle utikal.
 Takze kdo vahate, neni vlastne ani o cem vahat. Teda pokud nemate treba pet deti.. To je asi ficak :))).  Vzdy se vse nejak udelalo a udela.
Zvladnout se da vse a vlastne uplne bez stresu 🙂 A jeste u toho stihnout mraky veci a mit denne nalizeno a navareno. Vlastne, jako by tu manzel byl.
Jsem dost akcni clovek, tak vas snad nevystrasim. Nemam totiz rada lenochy!

Obcas se smeju, kdyz ctu v nejakych zenskych diskuzich, ze jeji manzel jede na par dni na sluzebni cestu 🙂  (PAR DNI!!!) …To je vlastne jeste dobre, ale, v zapeti, kdyz ctu dale… “Prijede maminka, babicka, strejda, deda.. Bez pomoci to nezvladnu”. 
To ja omdlevam 🙂
Jsem strasne moc vdecna moji mamince, obcas mi holky pres noc pohlida, ze se muzu vyspat alespon do osmi, nebo si zajit s manzelem na veceri 🙂 
Treba jednou za tyden, jednou za 14dni. Ale, abych silela, ze mam manzela tri mesice pryc, ze to nezvladnu sama.. To neeeee:)
My si to udelame podle nas holek, nahodime pohodovy rezim a je nam vlastne skvele 🙂 Delame si “co chceme”, kdyz nechceme varit, tak nevarime, kdyz mame chut na palacinky, tak si je udelame…
Ze u vas tatinek koupe, uspava, cte pohadky.. A i pres to si stezujete, ze chcete, aby jeste vynasel kos, obcas vysal a umyl nadobi? Treba muj manzel je hodne pracovne vytizeny. 
Ale opravdu strasne, strasne moc hodne.

Muj manzel nekoupe deti, neuspava je, cely dum, chod domacnosti, aktivity deti, stravovani atd. To je proste na me a beru to tak, jak jsme si my dva spolu nastavili.. Neberte to nikdo jako stiznost, spis nadlehceni jadra veci, ze kolem sebe cim dal tim vice slycham zname, ci vidim v diskuznich forech, ze jim chlapi vubec nepomahaji.. Vlastne si vubec neuvedomujete, ze ty “malickosti”, ktere vas holky obklopuji, se vsechny pocitaji. Kazdy si to za dvermi nastavi, jak potrebuje a s kym jinym to probrat nez se svym partnerem? Diskuze tohoto typu na zenskem foru vam moc nepomohou 🙂
My mame rozdelene priority, urcili jsme si to tak sami a vyhovuje nam to. Vlastne to skloubit  ani jinak neslo, nez takhle. 
Za to, se nam kazdy vikend maximalne na milion procent venuje. Nejsme pak temer vubec doma. Jezdime na vylety, cestujeme, poznavame okoli. Radi vypadneme z mesta, ze vsi. Zmenime prostredi. A v tom je jedinecnej.
Miluje nas a rozkrajel by se pro nas, zije pro nas a to je nejdulezitejsi. Ne to, ze nevynesl odpadky a ne to, ze ma praci dlouho do noci a nemuze detem precist pohadky.
Ja totiz vim, ze kdyz by to slo, tak by je cetl moc rad. . .
V kazde domacnosti je to jine, jina pracovni doba, jine podminky, ale v kazde je milujici tata, co chce pro svou rodinu to nejlepsi…

Fajn premyslive pondeli 😉

Přečíst článek

Skladka Uholicky. Praha zapad
Odpad vznika hlavne v domacnostech. V te me, vasi a vsech kolem.

Je tak jednoduche vystlat igelitovym pytlem/sackem plastovy, ci nerezovy odpadkovy kos, ktery je v kazde domacnosti a tam namrskat vse pate pres devate.. Vse, co clovek nepotrebuje, ceho se chce zbavit.

Vse nasledne hodi do sve popelnice, ci v pripade bytu do velkeho odvozoveho kontejneru. A to vse pak cele putuje na skladku, kde se to den za dnem, roky hromadi na sebe. Nebo skonci ve spalovne odpadu.. Co z toho se vam libi vice? Vyhozeny kocarek, stare obleceni, pocurane pleny, plast, plechovky atd. valejici se na skladce a cekajici miliony let, nez se vubec rozlozi (jestli vubec?) a nebo, ze to vse poputuje do spalovny odpadu, kde vsechny vypary jdou do naseho ovzdusi.. (Nicmene musim dodat, ze na uzemi CR mame 3 spalovny komunalniho odpadu, kde kazda z nich ma vyuziti k vyrobe elektricke energie).

Papir, plech, kelimky od jogurtu, zbytky jidel, zvadle kvetiny, kde jaky obal od bombonku, pet lahve, sklo..
To vse, co nam denne projde rukama. 
K roku 2013 je zaznamenano, ze na nasi planete Zemi zije 7,125 miliard obyvatel..
Ted si predstavte, ze kazdy z nas denne vyhodi jeden plastovy sacek, jednu zvykacku na zem, nedopalek, tady igelitku s odpadem ze sveho kose..A netridi..
Vite, co vse jste dnes vyhodili vy? A kam? Ja uz ted ano..ale porad si kladu otazku, proc moc lidi vlastne odpad netridi? Respektive, nechce tridit.
Je to predevsim lenost (ano i ja si timto obdobim prosla, kdy jsem si rikala: “zacnu zitra”, dale vymluvy typu, ze “nemam na trideny odpad dostatek prostoru”, pak “nedela to skoro nikdo, proc bych mela zrovna ja”..Dokonce jsem slysela famu od par mych znamych, ze vsechen trideny odpad odveze jeden vuz a stejne to konci na skladce. A v takove lzi ja zila.. Vymluv tohoto typu je spousty, avsak maji velky dopad na nas zivot, zivot nasich deti a hlavne byti na Zemi.
A kdyz uz nekdo tridi, peclive si vybira, kam odpad vyhodi, pak prijde nekdo, kdo do popelnice treba na plast vhodi stary televizor, aj.. To je k placi.
Stale se mezi nami najdou taci, kteri proste odpad netridi a tridit ani nechteji.
Ale preci jen, proc to nezkusit, alespon pro dobry pocit? Pro pocit, ze jsme neco udelali pro prirodu a nase budouci generace?
Kazdy z nas ovlivnuje dalsi zivot/zivoty 🙂
Vite, ze napriklad rcyklace 1tuny skla usetri pres 400kg exhalaci oxidu uhliciteho? Nebo, ze z 10 recyklovanych casopisu se da vyrobit krabice na televizi anebo, ze z 30 recyklovanych PET lahvi staci k vyrobe jedne fleesove bundy(na tricko jich staci 5)
A takhle nejak vznikl muj pribeh..nejen ten pocit, zacit konecne se sebou neco delat, zdraveji varit (respektive obnovit nas jidelnicek o dalsi nova, zdrava a dobra jidla, nalest dalsi alternativy..aj), do toho se pridalo pestovani, vyuzivani bylinek, namisto koreni a koupenych caju… ale take a HLAVNE!!! ..ty vecne nadupane popelnice vsim moznym. Fuj!
Ted se stydim. Vzdyt je to tak jednoduche. 
Hlavne ma naivita, ze zadny plast nevyhazuji. Protoze preci nekupuji vody a sycene limonady. Tocime normalne kohoutkovou 🙂 
A ejhle! Tolik plastu, po zalozeni specialniho kose, to mne predtim ani nenapadlo!
Snazime se, pomozte take vy:)..kdyz budeme tridit, umoznime tak recyklaci, ze ktere ziskavame dalsi nove zdroje surovin a energie. Duvody proc tridit jsou ekologicke, ale i ekonomicke..Cim vice odpadu vytridime, tim vice dostaneme zpet materialu, energie, ale take snizime pocet skladek.
:)))
Přečíst článek

S Fanynkou jsme minuly tyden oslavili jeji svatek.
Mela ten nejlepsi dort!
Nepekla jsem ho ja, ale moje kamaradka Terka. 100procentne domaci, cerstvy a upeceny s laskou. Tady odkaz na jeji facebook.
Svetly piskot, kokosovo mandarinkovy vnitrek a potazeny mandlovou hmotou s Mickey mousem!
To bylo radosti.
Priznam se, celou 1/2 jsem snedla ja!!!! Celou! Nemohla jsem se ho nabazit. Tak lehky jsem dlouho nejedla. Mnam!
Tery, jeste jednou velike dekuju!
Usmev holcicek na fotce mluvi za vse 🙂

Tak sladky ctvrtek 😉

Přečíst článek

Styska se mi…
Zatim jsme v Cr temer 14 dni a byly jsme nanejvis u detske lekarky..
Tak trochu mimo plan. Na to nejsem zvykla. Deti temer nikdy nemarodily. A hlavne me akcni ja ted desne trpi! Akcni jsou ted naopak deti 😀 Ktere i pres nemoc radi, jako certici.
Take se mi styska po tom teplicku. 20stupnu rozdilu je hodne znat 🙂
Po tech barvach..proc jsou ty Cechy tak sedive?
Uz jsem si hrala s myslenkou, jake by to bylo krasne, kdyz uz pocasi nehraje prim, mit treba vsechny domecky barevne, nebo naopak, po vzoru Spanelska, bile. Kdyz by se o okolni prostredi jinak pecovalo a ne tady skladka, tamhle si jen tak nekdo vyhodi 4 lednice do skarpy pod stromy..atd. Uprimne tenhle pohled je strasny.
Jak by to na oko bylo hned krasne. 
Nektere vesnicky pri projizdeni pripominaji spise katakomby. Nehlede na ty silnice.
Dira tady, dira tam.. nekde i polovina silnice se rozpada. 
Jsme mensi nez Spanelsko, vyspelosti jsme mnohem dale, nez oni…Ale pri srovnani mam spise oci pro plac.
A lidii, teda baby a chlapi co blazniteeeee (ne vsichni prosim.. to je kus od kusu ;)).
Staci mi jit na nakup a to se mi kolikrat otevira “kudla v kapse”. Nektere maminky, jak jsou strasne osklive na sve male deti. Fiha… Proc..?
“Ne! Nekoupim ti to. Ty desne zlobis. Dej mi pokoj! Uz aby byl klid! Ja uz nemuzu. Dostanes vejrez. Zmlatim ti prdel..” A kolikrat deti tahnou nasilne placici za ruku.
Teda, kolikrat se nestacim az divit. Ale kdyz by to bylo jednou.. to slycham denne a hodne casto.
Temer co maminka s ditetem, to tento pripad. Smarjaa, az mam pocit, kde to ziju? 🙂
Z toho jsem byla v soku. Protoze moje deti vicemene vyrostly ve Spanelsku a tohle tedy nezname.
Tam lide detmi ziji. Znamenaji pro ne hodne. Jako samozrejme pro nas. Ale s tim rozdilem, nikdy na ne nejsou tak osklivy. A deti jsou vzdy na tom prvnim miste. Vzdycky.
Neprehlizi je, jako se bezne deti prehlizi tady.
Deti maji vetsi volnost, nemaji tolik zakazu jeste pred tim, nez neco udelaji. To, abychom sve deti pred prochazkou venku informovaly o vsech zakazech a prikazech co smi a nesmi udelat. Deti jsou na sebe mezi sebou v kolektivu hodne, sprosta slova? Co to je..?
A neco jako “to je moje hracka”! to teda take vubec nezname..
S tim mam strasne veliky problem a bohuzel si neumim predstavit, ze si musim na tohle zvykat. Ze je to normalni?
Je to urcite otazka k zamysleni a me by strasne zajimal vas nazor, jak tyto veci vnimate vy..
Vidim to ted uplne jinyma ocima, nez jak jsem to tu kdy videla a to me tak mrzi.
Verim ale, ze bude lepe..
Jen ja bych se tak vratila..
Ta vune mi chybi, ten vzduch.. 
Spanelsko je tak krasne vonave samo o sobe. Lide voni, restaurace, vesnicky, kazde misto ma svou specifickou vuni..
Nikdy jsem to tak realne nevidela, jako prave ted.
Ale! Aby se nereklo 🙂 Cechy mam moc rada! Mam tu rodinu, bezvadne pratele. Cechy maji nadherna mista, Praha je okouzlujici… Mam to tu rada. Vazne.. Jen to porovnani s okolim je tak velike 🙂
Doufam, ze mym clankem nezvednu vlnu negaci. Chtela jsem jen nastinit to, co kde kdo z nas vidi a vi. A pro me to ted po Spanelsku byl velky naraz.
Přečíst článek
Přihlašte se k odběru novinek!
A budete první, kdo se dozví o nových produktech a slevách na MAES.cz :)